Golf je sportem pro každý věk

Ludmilu Křenkovou jsem poznala už v roce 1972, když nastoupila jako vychovatelka na internát Knihkupecké školy v Luhačovicích, a já jsem byla jednou z žákyň této vzdělávací instituce. Mezi ostatními vychovatelkami, více či méně hodnými dámami v důchodovém věku, zapůsobila jako svěží vítr. Aktivní sportovkyně, golfistka. Pro nás, omladinu měla pochopení, dokázala být i přísná, ale vždy spravedlivá.

S těmito vzpomínkami jsem se tedy za Ludmilou Křenkovou vypravila po téměř čtyřiceti letech. Pochopitelně jsem měla i obavy, s jakou mě přijme, jak moc se změnila, když já jsem se z rozpustilé puberťačky stala jen o málo méně rozpustilou babičkou. Stačil tenkrát jediný pohled a bylo vše jasné. Ludmila Křenková zůstala srdečnou vitální žernou se stejnou jiskrou a optimismem, byť i jí život přichystal nejednu těžkou zkoušku.

Zde jsou střípky z několikahodinového vyprávění Ludmily Křenkové

Ke golfu mě přivedli rodiče

Vyrůstala jsem v Mariánských Lázních, kde tehdy bylo jedno z mála golfových hřišť v republice. Moji rodiče byli náruživými hráči, no a já, abych nedělala někde neplechu, jsem na hřiště chodila od malička s nimi. Z dnešního pohledu, kdy je golf opravdu drahým sportem, to tehdy bylo úplně jiné. Hrálo se v normálním sportovním oblečení, ve vybavení taky nebyl moc velký výběr. Jediným problémem byla blízkost hřiště, a ten jsme v Mariánkách řešit nemuseli. Byla tam výborná kamarádská parta, žádné hogo fogo. A protože mi golf šel, začala jsme jej provozovat závodně a brzo začala sbírat mistrovské tituly. Ale všechno na ryze amatérské úrovni, včetně trénování. Byli jsme zkrátka samouci, kterým golf přinášel radost.

Jak šel život ...

Kromě golfu jsem samozřejmě musela taky něčím být. Peníze a sport, mezi tím tehdy ještě rovnítko nebylo. Vystudovala jsme tři střední školy a také jsem začala studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu. Ale vdala jsem se, záhy přišly dvě děti – synové a škola zůstala nedodělaná, ale nelituji toho. Z rodinných důvodů jsme se také museli odstěhovat na druhý konec republiky, do Luhačovic, za nemocnou manželovou maminkou.

Můj muž pracoval jako taxikář a já jsem nastoupila jako vychovatelka na Knihkupeckou školu. Obě tato povolání nám umožňovala upravovat si pracovní dobu tak, abych mohla pravidelně dojíždět do Mariánských Lázní na tréninky. Fiatem 500 jsem jezdívala i s oběma chlapci napříč republikou, někdy s námi jel i manžel. Dnes si už nedovedu představit, jak jsme se tam vůbec poskládali. Cesta trvala tak sedm až osm hodin. Ale byli jsme mladí, provoz na silnicích vypadal poněkud jinak, než dnes, tak se to dalo. Bohužel manžel, moje velká opora, zemřel, chlapcům tehdy bylo deset a sedmnáct let. Kromě jiného to byl právě golf a lidé kolem něj, co mně pomohlo tuto velmi těžkou životní etapu překonat.

Golf jako životní filosofie

Golf se stal skutečně nedílnou součástí mého života. Když si tak promítnu, kolik hodin jsem mu věnovala, bylo by to úctyhodné číslo. Golf je hra, která vás zcela pohltí. Pro nezasvěceného mohou být lidé tahající po hřišti vozík s holemi od jamky k jamce a radující se z každého dobrého úderu možná těžko pochopitelní. Ale věřte, že ty čtyři až pět hodin, tolik průměrně trvá jeden zápas, utečou jako voda a člověk se potom cítí sice unavený, ale na druhou stranu nabitý pozitivní energií. V golfu se také předpokládá, že hráči nešvindlují, že hrají poctivě, chovají se k sobě navzájem korektně. Zkrátka slušně.

I na golfu jsou lidé různí

Jak už jsem se zmínila, dřív u nás nebyl golf svázán tolika společenskými pravidly. Mám na mysli třeba odpovídající oblečení. Dnes se bohužel setkávám mezi jamkami i s lidmi, kteří sice mají vybavení za velké peníze a oblečení jsou jako ze žurnálu, ale chybí jim to hlavní, sportovní chování. Na druhou stranu je jistě hodně i těch, kteří pravidla dobrého golfisty bezezbytku splňují.

Hole – in - one

Na golfu panuje nepsaný zvyk, že pokud hráč trefí jamku na jeden úder, tzv. hole – in – one - platí tolik lahví, nejčastěji šampusu, na kolikáté jamce se mu tento kousek podařil. Mně, se tento kousek podařil dvakrát, z toho jednou na turnaji v USA, tento úspěch mi připomíná pamětní plaketa. Navíc mi po nějaké době přišel e-mail, že si za odměnu můžu přijít vybrat dárek do jejich golfového obchodu v Miami.

Na golf není nikdy pozdě

Golf patří mezi sporty, které můžete hrát v každém věku, od malých dětí po seniory. Díky tzv. handicapům, které rozdělují hráče podle výkonnosti, aby hra byla vyrovnaná a zajímavá, je možné začít hrát prakticky v každém věku. Nikoho nediskriminuje, každý v něm má šanci. Samozřejmě, pokud zvolí společenskou, nezávodní formu. Bohužel připouštím, že významným limitujícím faktorem je cena, která se dnes za hru platí. Tam je problém. Senioři sice mívají na hřištích slevy, ale i tak jde o dost velké peníze.

Jaké vlastnosti musí mít golfista

Asi hlavně trpělivost, klidnou povahu, soustředěnost, protože se hraje nejméně čtyři hodiny. Když se něco pokazí, tak se to dá i trochu napravit, protože je před vámi ještě třeba mnoho jamek. Konec je až na 18 poli a to míčkem v jamce! Jinak by golfisté měli mít stejné povahy, jako jiní sportovci. Bojovné srdce a lásku ke sportu.

Co mi golf vzal a dal

„Jestli mi golf něco vzal, mnohem víc mi toho dal. A nejen golf. Věnovala jsem se i plavání a lyžování. V roce 1968 jsem vyhrála mistrovství ČSSR ve všestrannosti. Každopádně sport dodává elán, pomáhá udržovat tělesnou a duševní kondici a přináší radost. A také nesmím zapomenout na množství pohárů, medailí, diplomů a ocenění, které jsem za léta své aktivní získala,“ vzpomínala při našem posledním setkání. „V golfu byla mým největším zážitkem hra s někdejší mistryní světa Lacost v Paříži. Takže jsem asi šťastný člověk.,“ dodala.

Paní Ludmila Křenková zemřela 2 prosince 2020 Snad se i tam nahoře může těšit z parádního hřiště a přesných úderů. S radostí se může rozhodně dívat na své potomky, jsou v jejích skvělých stopách.

Je radost, když vám osud pošle do cesty takového člověka, jakým byla ona. Dokázala vzít s humorem i situace, když studenti - budoucí knihkupci - na ramenou odnesli paní vychovatelce  jejího Fiátka za roh.

Autorka: Alena Kučerová