Zdeněk Galuška, hvězda slováckého nebe

Zdeněk Galuška se narodil 11. července 1913 v Uherském Ostrohu. Svou profesní kariéru začínal jako malíř slováckých figurek a ornamentů Po smrti otce musel nastoupit na jeho místo v holičství. A protože bylo v  blízkosti ostrožského zámku, kde sídlil Okresní soud, Zdeněk tam ve chvílích volna odbíhal a sledoval jednání. Ze získaných informací začal tvořit své první soudničky, které vycházely v novinách a časopisech. Samozřejmě se v nich poznávali i obyvatelé Uherského Ostrohu a okolních obcí. A mnozí se na začínajícího autora zlobili.

Věra Hendrychová, iniciátorka Občanského sdružení Galuškovo Slovácko, které v Uherském Ostrohu pečuje o zachování odkazu slavného rodáka, k začátkům Galuškovy tvorby říká: „Měl všestranné umělecké nadání. V Sokole hrál amatérské divadlo, brzo nebylo akce, na níž by Zdeněk nemaloval plakáty, kulisy, podklady pro pozvánky. Dokázal skloubit práci i své koníčky. Těžká léta přišla v době německé okupace, rok a půl prožil v totálním nasazení v Berlíně. Po skončení války opustil Uherský Ostroh a stěhuje se do Brna,“ říká Věra Hendrychová.

    Karikatura foto repro: Zdeněk Galuška - ilustrace ke knížce Slovácko sa súdí, vydané v roce 1947 nakladatelstvím Průboj v Brně    

Díky přičinění spisovatele Jaromíra Tomečka vydává Zdeněk Galuška v roce 1947 svou první knihu 32 Veselých příběhů od slováckého soudu. Začíná se prosazovat jako spisovatel, knížka soudniček Slovácko sa súdí opakovaně vycházely ve statisícových nákladech. Stejně tak Galuškova nejúspěšnější knížka Slovácko sa nesúdí, kde už nejde o jednotlivé soudničky, ale o autorsky zpracované příběhy ze života slováckého městečka, jejichž hlavními postavami jsou stařeček Pagáč a jeho věrný přítel, Jura Klásek. Podle knížky v polovině sedmdesátých let natočilo brněnské studio Československé televize úspěšný seriál. Postavu stařečka Pagáče ztvárňuje na Galuškovo přání slovenský herec Josef Króner, Juru Kláska Oldřich Velen. „Galuškův humor nikdy nebyl zlý, neurážel. Příběhy byly zkrátka plné lidí a lidiček, se skutečnými vlastnostmi a skutky. Vždy psal v duchu svého životního kréda: Rozdávať radost, aby nebylo ľudí smutných a neščasných. Činil tak nejen prostřednictví literární tvorby, ale skvěle bavil lidi i na estrádách, besedách a dalších akcích,“ dodává Věra Hendrychová

Zdeněk Galuška získal za svého života kromě obrovské přízně čtenářů a diváků i řadu ocenění. V roce 1994 byl jmenován čestným občanem města Brna. O dva roky později získává i díky iniciativě Věry Hendrychové, totéž uznání i ve svém rodišti, v Uherském Ostrohu. Poslední měsíce svého života strávil společně s manželkou Vlastou v Charitním pečovatelském domě Andělů strážných v Nivnici na Uherskobrodsku. I v závěru svého života dokázal rozdávat radost a veselí.

Na závěr dovolte osobní vzpomínku. Zdeněk Galuška patřil v Brně k výrazným osobnostem. Ve svém impozantním kabátě z kraví kůže byl nepřehlédnutelný. Rád se s lidmi zastavoval a debatoval. Jako dítě jsem na něm mohla oči nechat, když s mým otcem na ulici vesele rozprávěli a vzpomínali na rodné Slovácko.

Autor: Alena Kučerová, novinářka spolupracující s Pro prarodiče s.r.o.

Foto: archiv Věry Hendrychové