Den, kdy v kronice obce přibyl zápis nejvzácnější

Princův program byl přesně určený téměř na minuty, britská strana si stanovila jasné podmínky a požadavky. Jednou z nich bylo, aby se návštěva nezměnila v policejní manévry. Naopak, mezi princem a lidmi neměla být žádná bariéra. Vše mělo být přirozené a pokud možno v pozitivní atmosféře. Na programu byla především prohlídka ekologických projektů v obci, jakými jsou kořenová čistírna odpadních vod, obecní výtopna na biomasu, úsporné veřejné osvětlení, sluneční kolektory, pasivní dům ekologického centra a moštárna. 

Navzdory krátkému času se obec na vzácnou návštěvu dobře připravila. Místní ženy napekly na tří tisíce tvarohových koláčků a ořechových rohlíčků i dalších speciálních moučníků. Na muže, dobrovolné hasiče, připadla role neméně důležitá, přispět k udržení veřejného pořádku. Do toho se občané stali aktéry televizních vysílání, hovořili do rádií, jejich názory a pocity se objevovaly v novinách. Novinářů, televizních a rozhlasových štábů se v obci během těchto dnů vystřídalo tolik, že se mediální slávy dostalo skoro každému z obyvatel Hostětína.

Princ přijel s  početným doprovodem, včetně urostlých, nekompromisních avšak velmi kultivovaných a korektních bodyguardů. Na návsi přispěl k dobré náladě svým vystoupením dětský folklorní soubor Světlovánek z nedalekých Bojkovic. Atmosféra byla opravdu sváteční. Prvním místem, kam princ zamířil, byla výtopna na dřevoštěpku, kde si se starostou obce připil pečlivě vybranou slivovicí. Výraz princovy tváře z překvapivé chuti, se potom objevil snad ve všech médiích. Ale budiž mu čest. Přípitek pro něj zřejmě nezvykle ďábelskou tekutinou zvládl s noblesou hodnou monarchy.

Nebývalý ruch u čističky přiměl i jednoho z místních psích krasavců, černého labradora Ozzyho, aby se na prince také přiběhl podívat. Celý „incident“ se odbyl Charlesovým smíchem a pokusem o mdloby psího páníčka.

Z čistírny princ zamířil k tradiční sušírně ovoce. Zde již na něj s várkou čerstvých jablečných křížal čekali manželé Marie a František Bartošovi, kteří měli sušírnu na starosti. A právě tady se princ skutečně nadchl. Přiznal, že takovou sušárnu ještě neviděl a že by ji ve svém hospodářství také chtěl a bylo vidět, že mu sušená jablíčka opravdu chutnají. Živě se zajímal o to, jak taková sušírna funguje, čím se topí atd. Potom už následovala návštěva ekologického centra v pasivním domě, ochutnávka speciálního jablečného biomoštu. Na návsi už na vzácného hosta čekaly zástupy lidí.

Na improvizovaném jarmarku se zastavil u každého ze stánků, pohovořil s lidmi, s chutí si dal další pohárek ovocné pálenky i místního bylinného likéru, a tak se není, co divit, že v rozverné náladě před tím, než před radnicí symbolicky zasadil jabloň, vesele zamával nad hlavou rýčem. Pak už přišla chvíle rozloučení a za potlesku zaplněné hostětínské návsi se kolona aut vydala zpět letiště v Kunovicích.

Sváteční den skončil. Hostětínští i přespolní se plní dojmů rozešli do svých domovů a v paměti jim navždy zůstala vzpomínka na opravdového živého prince, který v malé vísce v podhůří Bílých Karpat zanechal ten nejlepší dojem. A dnes je z něj král Karel III., král Spojeného království. Z malé vesničky pod Bílými Karpatami mu přejeme hodně sil a pevné zdraví.

Text a foto: Alena Kučerová