Zdeněk Troška pro Show

Pane Troško, byl jste překvapen, když jste se dozvěděl, že Hudební divadlo Karlín chystá muzikálovou verzi vašeho filmu Slunce, seno, jahody?

Ano, byl. Nejprve jsem myslel, že se jedná o žert. Teprve až když zavolal Ondra Brzobohatý, jsem už nepochyboval.

S tím nápadem přišel Ondřej Gregor Brzobohatý. Zpracovat úspěšný film jako muzikál se již delší dobu osvědčuje v divadlech na Broadwayi.

A myslím, že se osvědčuje skvěle. Vůbec jsem do inscenace nemluvil, šel jsem se podívat až na generálku a první premiéru a byl velice spokojený. Moc se mi to líbilo.

Vy jste mimo jiné známý tím, že umíte pracovat s neherci a začleníte je mezi profesionální herce takovým způsobem, že dokonale zapadnou. To, samozřejmě, v divadle možné není zvláště, když se jedná o muzikál.

Jistě, u filmu je to něco jiného, ale na jevišti je to sakulentská práce. Buď neherec dobře zahraje, ale nezazpívá, anebo je to obráceně. I když se najdou i výjimky.

Helena Růžičková pronesla prý kdysi prorockou větu: my už budeme dávno bradou vzhůru a Slunce, seno se bude pořád promítat.

A měla pravdu. Slunce, seno, jahody jsme začali natáčet 19.července 1983, tudíž přesně před čtyřiceti lety. A po celou tu dobu trilogie z Hoštic těší diváky.

Když jste film točil, očekával jste takový úspěch?

Vůbec ne, to nás ani nenapadlo. Film vznikal bokem, mimo dramaturgický plán Barrandova. Dokonce jsem neměl ani kompletní štáb. Sehnal jsem si dvanáct známých, kteří zrovna na ničem nepracovali a začali jsme natáčet.

Z dnešního pohledu se zdá nepochopitelné, že „soudruzi“ tehdy chtěli zamknout film do trezoru.

Film podle nich zesměšňoval socialistickou vesnici, socialistické zemědělce, důchodce, socialistický dnešek. Prostě naprosto nepřijatelné.

Dokonce padly návrhy, že by film neměl být uveden do kin a já potrestán pětiletým zákazem natáčení. Nakonec to skončilo vystřižením asi deseti minut, které nejvíc vadily.

Díky vašemu filmu se z Hoštic stalo téměř poutní místo. Je to pro Hoštice požehnáním nebo spíše prokletím?

To nikdo nečekal, sem se jezdilo jak na Svatou Horu. Ale místní si zvykli a byli nakonec rádi, že se jejich film tolik libí. Sami pak turistům ukazovali místa, kde se co točilo.

Já mám z vašich filmů nejradši Andělskou tvář, která, bohužel, zlomila vaz Jiřímu Pomejemu.

Já taky. To byl hnusný podraz na Jirku, samotný film za to nemohl. Pro mě je to moje nejlepší filmařina a o to víc mě mrzí, že jsme nemohli natočit druhý díl, který by byl ještě zajímavější. Škoda.

Když se někdo zeptá rodičů, které z dětí mají nejraději, zní odpověď: všechny stejně. A já se teď ptám: který ze svých filmů máte nejraději.

Přesně tak. Všechny mám rád, ale přece jen nejvíc onu Andělskou tvář,

Děkuji vám za rozhovor.

Zdroj: Časopis Show, Hudební divadlo Karlín  
Foto archiv HDK a soukromý archiv Zdeňka Trošky