Felix Slováček mladší: „Mám to prostě v krvi“

„Všechno, co dělám, dělám rád,“ říká s úsměvem Felix. Škála jeho činností je opravdu široká a zdá se, že se nezalekne žádné výzvy. Jako dítě zpíval v Bambini di Praga, hrál na klavír, na bicí, v mládí měl dvě kapely, ve kterých hrál na kytaru. Pak vystudoval hru na klarinet na konzervatoři a HAMU.

Postupem času přidal saxofon, začal zpívat a dirigovat. Má za sebou i několik hereckých rolí v Divadle Semafor, Hybernii nebo v Divadle Na Jezerce.

Z Houseňáka dirigentem

„Táta kdysi chtěl, abych šel na dirigování, ale já se tomu bránil. Tehdy jsem byl na Konzervatoři a začal konečně cvičit na klarinet a dělat pokroky. Začalo mě to bavit, hodně jsem poslouchal symfonickou hudbu a chtěl jsem se to naučit pořádně.“

Dirigování ale úplně nezavrhl. Docházel nahodiny dirigování k panu profesorovi Jaroslavu Vodňanskému, kde získal základy. Když jednoho dne dostal nabídku oddirigovat turné se Severočeskou filharmonií Teplice a kapelou Nezmaři, řekl spíš z hecu „Jasně!“. Pečlivě se na to ale připravil a dopadlo to dobře. Za půl roku řídil koncert s Karlovarským symfonickým orchestrem, kde předtím hrál dva roky na klarinet.

„Šlo o poměrně těžký program. Dnes to beru jako takový svůj první vážný debut. Od té doby diriguju a momentálně mě to baví ze všeho nejvíc.“

Když se pak Karlínské divadlo rozhodlo inscenovat Alenku s orchestrem,  projevil zájem nastudovat hudbu a… vyšlo to. Předtím hrál postavu Houseňáka v muzikálu Alenka v kraji zázraků v Divadle Hybernia, měl tedy výhodu, že už muzikál znal. Jenom se na hru dnes dívá z jiné perspektivy –  „z díry“ orchestřiště. 

Řídit orchestr a zároveň herce na scéně je velká zodpovědnost, a to je právě to, co Felixe na práci nejvíc baví. Nejprve dostane hudební partituru, tedy noty pro celý orchestr. Doma si prostuduje nástupy, předěly, tempa a další náležitosti. Naučí se dílo s orchestrem a posléze i s celým divadelním souborem. Hudba je živý organismus, během zkoušek se rodí různé nápady, jak něco hudebně podpořit, vznikají i různé zvukové vtipy. „Dneska si můžu doma pustit spoustu různých nahrávek a vybrat si z toho to nejlepší. Dynamika nebo výraz se dá trochu ovlivnit, ale musím především ctít skladbu, aby v ní bylo to, co to má být.“

Všechno dělám rád a snažím se to dělat naplno

Do inscenace Močál Story se Felix opět dostal díky své schopnosti nebát se chytit příležitosti. „Producentka Lenka Pixová napsala na divadelní chat: Neznáte někoho, kdo umí zpívat, hrát a ještě hrát na banjo? A ticho. Nikdo nereagoval. A když se ozvala už potřetí a nikdo se pořád nehlásil, tak jsem napsal, že to vezmu. Na banjo jsem se učit nechtěl, ale měl jsem základy na kytaru, tak mám takový šestistrunný banjo. Máme tu jen malou kapelu ve složení tuba, banjo, klavír a valcha. Ale zní to skvěle.“

 Bojí se rutiny

„Nic z toho, co dělám, neupřednostňuju. Jsem moc rád, že to můžu dělat  všechno. Dva roky v orchestru ve Varech mě hrozně bavily, odehrál jsem tam spoustu krásné muziky, byli tam dobří dirigenti a vůbec to byla skvělá škola. Ale po dvou letech jsem tam začal být nešťastný,“ vysvětluje svoji změnu. „Hrát v orchestru je řehole a já nejsem ten typ. Člověk musí neustále cvičit, aby byl přesný, aby to ostatním nekazil. Já jsem sice týmový hráč, ale zároveň potřebuju svobodu sólového vystupování. Chtěl jsem prostě dělat něco dalšího. Předtím už jsem zpíval, tak jsem se k tomu vrátil a začal se věnovat i divadlu.“

 A jaké to je, narodit se známému muzikantovi, být od mládí vystavený pozornosti, srovnávání nebo vlastním obavám, jestli naplním očekávání? „Vadilo mi to a bylo těžký v tom být. Ale můžu říct, že čím víc práce člověk udělá sám za sebe, tím víc z něho tahle tíha padá. Čím víc jsem vystupoval, čím víc jsem toho měl za sebou, tím líp jsem se v tom cítil. A podobné to bylo i při hraní s tátou. Na začátku jsem se styděl a vadilo mi to. Dneska je to obrovská radost.“

V současnosti má Felix vlastní komorní orchestr, se kterým hraje, zpívá a diriguje po celé republice i v zahraničí. Kapela zahrnuje rytmiku, bicí, basu, klávesy, kytaru a smyčcový kvintet a hraje mix všeho možného. Od klasické hudby přes swing, pop nebo rock až po muzikálovou nebo filmovou hudbu. Felix tady zpívá, diriguje a hraje na klarinet nebo saxofon a jako hosta si zve sestru Aničku.

V Karlíně ho nadchla práce s podobně zapálenými lidmi. „A tohle je krásné divadlo, které má jméno. Že jsem jeho součástí, beru jako prestižní záležitost a moc si toho vážím.“   

Text: Julie Válková (zdroj: Časopis Show, Hudební divadlo Karlín)
Foto: Ondřej Mašek, David Kraus