To stárnutí zrádné se nádherně zvládne… (část první)

Skutečností je, že stáří přináší do lidského života spoustu změn. Ráda říkám, že tato etapa života je jako výlet do neznáma, jen se toho neznáma tentokrát bojíme o něco víc a je potřeba se na něj s větší měrou připravit.

Definice stárnutí a stáří

Stárnutí je přechodová vývojová perioda mezi dospělostí a stářím, přičemž strukturální a funkční změny v něm vzniklé jsou nevratné, regresivní a neopakují se. Stárnutí tedy představuje neodvratný fyziologický děj, který je cestou do stáří.[1]

Stáří je pak označení posledních etap ontogenetického vývoje člověka. Jedná se

o projev a důsledek involučních změn probíhajících různou rychlostí a s výraznou inter-individuální variabilitou. [2] Na charakter stáří má vliv řada faktorů, např. životní styl, zdravotní stav, ale i vlivy sociálně ekonomické, psychické a další.

Změny, které přináší stáří

Lidé si často člověka v seniorském věku představují jako slabého, pomalého, nepružně reagujícího, člověka, který často zapomíná, a k tomu nám nad hlavami visí všechna ta zdravotní omezení – nedoslýchavost, problémy se zrakem, inkontinence, demence a další choroby.

Co všechno ale ve skutečnosti souvisí se stářím a co se může stát komukoliv z nás i v jiné životní fázi, v průběhu celého života? Pojďme se společně podívat na to, co to stáří vlastně je, co nám toto podzimní období života nabízí a co přináší, čemu čelit a co přijmout.

Fyzické změny

Pohybový aparát – Nejvýraznější tělesné změny stárnoucího organismu postihují pohybový aparát, to se projevuje zejména na postoji těla a při chůzi. Dochází k omezování kloubní pohyblivosti a rovněž se snižuje počet svalových vláken. Lidé nejsou tak rychlí, silní a obratní jako dříve.

Dále dochází ke změnám regulace tělesné teploty (snížení adaptace na změny teploty), lidská kostra začíná být křehčí (osteoporóza, zlomeniny kostí) a neposlední řadě se mění celkový vzhled člověka (vrásky, šedivé vlasy, apod.)

Kardiovaskulární systém a dýchací systém – Staří lidé občas trpí i změnami v oblasti kardiovaskulárního systému. Stárnutí má rovněž vliv na dýchání, vitální kapacita dýchacího systému se snižuje, což souvisí s omezenou pohyblivosti.

Trávicí ústrojí – Změny postihují i zažívací systém, trávení se zpomaluje a to může způsobovat zácpy. Dochází také k poruchám peristaltiky – křeče, díky kterým starší lidé nechtějí jíst mnoho věcí.

Sociálně komunikační změny – Největším problémem se z tohoto hlediska stávají změny smyslového vnímání. Co se zraku týká, docházet může ke stařecké dalekozrakosti, zhoršené adaptaci na tmu, změnám vnímání barev. Problémy mohou nastat i u sluchu, kdy lidé začnou být méně citliví k vyšším zvukovým frekvencím. Objevit se může i šelest či nedoslýchavost. A určité změny lze zaznamenat i v chuti, percepce chuti pro slané a sladké podněty se může s přibývajícím věkem snižovat.

Psychické změny

Tyto změny jsou podmíněny biologicky nebo důsledkem psychosociálních vlivů. Dochází ke zpomalení psychické činnosti a ke snižování psychomotorického tempa a senzomotorické funkční koordinace.

Aktivační úroveň – Lidé jsou pomalejší, reagují pomaleji, déle se rozhodují.

Orientace v prostředí – Vlivem omezení některých kognitivních procesů př. pozornosti a v důsledku snížení zrakové a sluchové ostrosti se staří lidé hůře orientují.

Paměť a učení – Problém nastává při ukládání nových informací, učení bývá pomalejší.

Kognitivní funkce – Nárůst obtíží s přijímáním nových podnětů, snižuje se adaptabilita a flexibilita, narůstá fixace a integrace.

Osobnost – Osobnost se formuje po celý lidský život, charakter osobnostních změn stárnoucího člověka závisí na jeho schopnosti adaptace na změny. Na proměnách osobnosti ve stáří se významně podílí i stereotypy, které se týkají stáří (mohou snižovat sebevědomí) a další tomu podobné vlivy. Často se stává, že se u stárnoucího člověka začnou zvýrazňovat ty osobnostní rysy, které byly dříve nějak kompenzovány či jejichž projevy byly potlačovány.

Laskavosti k sobě nás nikdo neučil

Předchozí řádky se mnohým z nás nečtou úplně lehce, protože do této životní etapy spějeme všichni. Ale je nutné dodat, že stáří ještě neznamená, že se budeme potýkat se vším výše uvedeným. V každé životní situaci jsme to hlavně my, kdo má vliv na náš život a na naše zdraví a udělat pro sebe něco můžeme každý den.

Během našich životů nás potkává spoustu těžkostí a zkoušek a nakonec je vždy zvládneme. U stáří máme oproti těmto situacím jednu velkou výhodu, víme, kdy přijde, víme, že přijde a můžeme se na něj připravit. Protože kdo je připraven, není překvapen. Neříká se to tak?

A stejně tak důležité je mít v životě určitý nadhled, vidět občas sklenici spíše poloplnou než poloprázdnou. Problémy se zrakem či sluchem může mít i mladý člověk, rovněž víme, že existuje mnoho lidí se zdravotním postižením, kteří se tak už narodili či utrpěli nějaký vážný úraz během svého života a s následky žijí dodnes. S inkontinencí se setkáváme nejen ve stáří, ale i když jsme malé děti a tak bych mohla pokračovat a vyvracet jeden „neduh stáří“ za druhým. Je tedy zjevné, že lidé napříč věkovým spektrem řeší různé zdravotní komplikace a omezení. Otázkou však zůstává, proč zrovna toto životní období nese spoustu lidí tak těžce, proč jsou starší lidé často naštvaní, smutní, frustrovaní a následkem toho všeho osamělí?

Nabízí se odpověď. Nikdo nás neučil být k sobě laskaví. Starší lidé mají značnou potřebu být informovaní, socializovaní, také potřebují lásku, vyjadřovat se a být vyslechnuti. Mnohdy vzniká začarovaný kruh ve chvíli, kdy společnost určitým způsobem přestává vyhovovat potřebám seniora, a proto se z ní stahuje a stává se introvertním. Začíná to nenápadně, tu a tam něco přeslechne a získává zkreslené informace. Čas od času potřebuje pomoc, ale nemá kolem sebe už tolik lidí, které by o ni mohl požádat. Cítí se na obtíž, nevnímá svůj přínos a nakonec to řeší izolací. Lidé mají tendence v tuto chvíli unikat do svého světa, kde však mohou nakonec zůstat zcela sami, což prohlubuje negativní pocity a přispívá ke zhoršenému psychickému i fyzickému zdraví. Přitom by mnohdy stačilo tak málo – nelhostejnost.

Autor: Mgr. Kamila Podlahová ( zdroj: Anděl strážný, z.ú.)  

[1] Pacovský, V. (1990). O stárnutí a stáří. Praha: Avicenum.

[2] Kalvach, Z., Zadák, Z., Jirák, R., Zavázalová, H., Sucharda, P., a kol. (2004). Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada.