To stárnutí zrádné se nádherně zvládne… (část druhá)

Odchod do důchodu

Prvním obtížným zlomem v životě člověka bývá v této oblasti odchod do důchodu. Odchod si můžeme vyložit záporně i kladně. Záporná povaha představuje přesun člověk někam, kde o něj nikdo již nemá zájem[3], kladný výklad je pak chápán jako ,,zasloužený odpočinek“ po létech práce.

Mnohdy začíná frustrace člověka už v tuto chvíli, protože neodchází do penze s radostí, může prožívat pocity odloženosti, vyřazenosti a snižuje se jeho sebehodnocení.

Může docházet k nepříjemnému uvědomění, že se člověk stává závislým na společnosti. Získává status důchodce, což znevažuje veškeré jeho předchozí pracovní úspěchy.

Pozitivní pohled

Pozitivní psychologie však podporuje jiný pohled na stáří. Zdůrazňuje, že senior může prožít až desítky spokojeného, plnohodnotného a šťastného života.

U starších lidí nabývá na významu otázka naplnění života a možností je mnoho. Člověk se může realizovat v domácí práci, zálibách, v pomoci druhým, v rodinných vztazích, ale třeba i ve spiritualitě, vzdělání, józe. A i když člověka postihne nějaké onemocnění, i přesto je v jeho silách uspokojit potřebu naplnění života. ,,Naplnění života totiž vyjadřuje celou subjektivní skutečnost, zejména sebereflexi, sebehodnocení, prožitky kladné i záporné, i usilovná o naplnění života.“ [4]

Ideální stáří

Za ideální stáří lze považovat stav, kdy člověka nesužují žádné vážné choroby a zároveň má stále zachovanou jakousi duševní svěžest a radost ze života.

Každý člověk je však naprosto jiný, má své specifické touhy, potřeby a přání, a tedy si každý sám musí vymezit, co ho činí šťastným a následně jakými cestami se pro naplnění těchto potřeb může vydat.

,,Zastánci modelu úspěšného stárnutí a zdravého stáří (Rowe, Kahn, 1997; WHO, 2003)[5] vyjadřují názor, že cílem gerontologie a geriatrie by nemělo být samoúčelné prodlužování lidského života. Hlavním úkolem by se mělo stát funkční zkvalitnění života ve stáří. Úspěšné stárnutí totiž neznamená jen nepřítomnost handicapů, důležitá je zároveň dostatečná úroveň kognitivního, sociálního a fyzického fungování.“[6]

Cesty ke spokojenému stáří, možné činnosti seniorů:

• kvalitní výživa a dostatek tekutin
• péče o sebe sama, sebeláska
• dostatečné množství duševních aktivit (spiritualita, víra v Boha, aj.)
• dostatečné množství pracovních aktivit (brigáda, výpomoc)
• přiměřené množství tělesných a relaxačních cvičení (chůze, krátký výlet, cvičení, relaxace)
• vytváření a udržování sociálních vazeb (komunikace s rodinou, přáteli, nové příležitosti)
• účast na kulturních akcích (pocit sounáležitosti, člověk je součástí veřejného dění)
• užívání moderních technologií (např. internet, sociální sítě, videohovory, apod.)
• poznávací programy (poznávat nové je přirozená lidská touha, př. poznání nového města)
• zájmové aktivity (stolní hry, domácí zvířata, zahradničení, ruční práce)
• vzdělání (přednášky, sledování dokumentů, četba knih, studium univerzity třetího věku)
• dostupnost potřebných služeb

Příprava na stáří:

• zdravá životospráva
• duševní hygiena
• stabilní rodinné vztahy
• tvorba představy o stáří nezatížená předsudky
• vzdělávání se v této oblasti (zdravotně-osvětové působení)
• postupná tvorba náhradního každodenního programu pro období stáří

Adaptace na stáří

Aby stáří mohlo být prožito spokojeně, je důležité, aby se člověk nejprve adaptoval na proces stárnutí. V rámci pomoci starším lidem k dosažení optimální adaptace na stáří je potřeba přihlédnout k jejich individuálním možnostem. Měly by se zohlednit jejich osobní potřeby a přání, dosavadní životní styl a rovněž je nezbytné respektovat právo volby a osobní svobodu každého člověka.

Švancara (2004, str. 110) sestavil koncept „pěti pé“ optimální adaptace, který zahrnuje „důležité předpoklady a vodítka pro duševní životosprávu ve vyšším věku.“ [7]

Perspektiva

Zde je stěžejní zaměření se na budoucnost. Dobře adaptovaný senior si plánuje svou budoucnost a má i nějaká očekávání. Životní perspektiva člověka souvisí s jeho hodnotami a ty pravé hodnoty jsou nadosobní a nadčasové. Mluvíme zde například o víře v Boha, posmrtný život, ale například i o lásce či umění, které přesahují časová omezení pozemského života.

Pružnost

Optimální adaptace vyžaduje schopnost přizpůsobit se. Přizpůsobit své myšlení a jednání měnícímu se prostředí, být otevřený novým skutečnostem a učit se z nových zkušeností. Pružnost mysli souvisí s tělesným pohybem, který podněcuje myšlení. K udržování pružnosti pomáhá například cestování, studium, rozmanité zájmy či udržování sociálních kontaktů.

Prozíravost

Prozíravý člověk dokáže organizovat svůj život, přizpůsobit se svým možnostem, předvídat určité okolnosti či průběhy situací a poučit se z chyb. V prozíravosti se projevuje moudrost a inteligence. Zde jsou velice důležité životní zkušenosti, opatrnost, ale i cílevědomost.

Porozumění, pochopení pro druhé

Stejně jako v jiných etapách života, je i ve stáří nutné snažit se porozumět potřebám druhých lidí. Empatie je jedním z klíčů k udržení dobrých rodinných a sociálních vazeb. O porozumění a toleranci by se však měli snažit nejen senioři, ale i mladí lidé. 

Potěšení

Je potřeba si udržet zdroje radosti a potěšení. Záleží na individuálních přáních, potřebách a možnostech každého seniora.

Závěr

Mnohdy se mladší lidé starším lidem a seniorům vyhýbají, protože jsou připomínkou toho, že po bezstarostném dospívání a nezávislé dospělosti přijde osamělé stáří. Fáze života, kdy nemáte ani mládí ani finance ani zdraví. To vše jsou pouze předsudky, které jsme vytvořili my a jenom my je můžeme změnit.

Věříme, že po přečtení celého článku stejně jako my v Andělu Strážném i Vy vidíte tu cestu. Je každého z nás a na každém z nás. I ve stáří se můžeme věnovat sobě a mít se rádi. Vlastně je to mnohem důležitější než v jakékoliv jiné životní fázi, protože na sebe máme více času, za celý život už se dobře známe a víme, co nás těší a co ne. Ano, musíme přizpůsobit svému věku a možnostem své zájmy, trávení času, stravu a možná mnoho dalších věcí. To je ta příprava na výlet, o které jsem mluvila na začátku. Ale i tahle cesta může být zábavná, mohou na ní vznikat nová přátelství a můžeme se na ní naučit mnoho nového, něco co můžeme předat svým vnoučatům, něco z čeho my samy budeme mít radost. 

Důležité je nepřestat tvořit, dělat, co nás činí šťastnými, starat se o sebe, mít se rádi a když budeme potřebovat pomoc, tak se o ni nebát požádat. Třeba Anděla Strážného.        

Kdyby však bylo potřeba říci pouze jednu věc, která je ve stáří nejdůležitější, byla by to dětská hravost. Aneb jak řekl Miloš Kopecký[8]: „Blbé není stáří, ale ty blbé kecy těch druhých o tom!“

Autor: Mgr. Kamila Podlahová (zdroj: Anděl strážný, z.ú.)

_______________________

[3] Říčan, P. Cesta životem. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038- 078-0.

[4] Švancara, J. (2004). Psychologická involuce a psychologické aspekty adaptace ve stáří. In: Z. Kalvach, Z. Zadák, R. Jirák, H. Zavázalová, P. Sucharda, a kol. (2004). Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada.

[5] Rowe, J. R. & Kahn, R. L. (1997). Successful aging [Electronic version]. Gerontologist, 37, 433-440.

[6] Zdražilová, L. (2007), Determinanty tvořivé činnosti ve stáří, diplomová práce

[7] Švancara, J. (2004). Psychologická involuce a psychologické aspekty adaptace ve stáří. In: Z. Kalvach, Z. Zadák, R. Jirák, H. Zavázalová, P. Sucharda, a kol. (2004). Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada.

[8] Miloš Kopecký, český herec, 1922 – 1996