Vyrovnání se se ztrátou životního partnera neznamená zapomenout

Ztráta životního partnera je jednou z nejtěžších životních situací, s níž se může člověk potýkat. Vyrovnání se s takovou životní ztrátou neznamená zapomenout, ale spíše se naučit žít a najít způsob, jak pokračovat ve svém životě. 

Každý člověk má svůj vlastní jedinečný způsob vyrovnání se se ztrátou, a proto je důležité být trpělivý sám k sobě a nechat si čas na proces smutku a hojení. Rozdíly existují i mezi muži a ženami. 

Ženy zpravidla své emoce nepotlačují, umí je projevit a sdělit. Průběh jejich truchlení tak bývá bouřlivější. Rovněž mají tendenci hledat podporu a svěřovat se rodině či přátelům. Tímto způsobem si vlastně ožívají svůj zármutek. U mužů je to jinak.  

Od mužů se příliš zjevné projevy smutku neočekávají. Naopak. Předpokládá se, že muži budou jednat. Ze sociálního hlediska totiž není žádoucí, aby muž svůj zármutek navenek nějak výrazněji vyjadřoval. Své emoce tak potlačují, nehledají porozumění ani oporu a se svými pocity smutku zůstávají sami. Z tohoto důvodu se na „nový život“ adaptují déle než ženy.  

Vzhledem k tomu, že v ovdovění vede k opuštěnosti a zvýšenému pocitu osobní bezvýznamnosti, může jednu z možných reakcí na smrt partnera představovat tendence hledat jiný sociální kontakt z řad vrstevníků, ať už se jedná o partnerství nebo přátelství.  

Co se týká nového partnerství, to má ve stáří jinou kvalitu, než mělo dříve. Jsou respektovány vztahy k původní rodině i potřebám partnera. Jeho navázaní posiluje strach ze samoty, potřeba nějaké opory, ale i intimního vztahu. Manželství je však spíše výjimkou. Lidé v pozdnějším věku volí raději družské svazky, přičemž tyto partnerské vztahy nemají často ani formu společného soužití  

Na druhé straně značná část starých lidí o nové partnerství nestojí. Děje se tak především u žen, které si chtějí zachovat jakousi svobodu a nechtějí se znovu vystavovat zátěži v podobně péče o nemocného manžela či partnera. Zároveň si uvědomují, že přizpůsobení se novému soužití, sladění potřeb a návyků vyžaduje mnoho úsilí a bylo by příliš náročné.  

Ze statistik vyplývá, že nová partnerství vyhledávají více muži než ženy, protože jsou v tomto věku více závislí na manželce (partnerce). Ženy naproti své pocity osamělosti kompenzují vytvářením společenství žen se společnými zájmy nebo zkušenostmi. Pravidelná setkání jim dávají emoční podporu. Leckdy se jedná o přátelství trvající od mládí.  

Je důležité si uvědomit, že každý člověk prochází procesem vyrovnávání se se ztrátou partnera individuálně a ve svém vlastním tempu. Neexistuje univerzální postup, a každý si musí najít způsob, který mu vyhovuje nejlépe. 

Vaše redakce PROPRARODIČE