Vláknina

Podle účinku dělíme vlákninu stravy na rozpustnou (pektin, inulin, některé hemicelulózy, rostlinné slizy, gumy, rezistentní škroby, fruktooligosacharidy – v ovoci, ovsu, sladu, luštěninách, bramborách) a nerozpustnou (lignin, celulóza, některé hemicelulózy – v zelenině, otrubách a celozrnných výrobcích).

Rozpustná vláknina zpomaluje rychlost pasáže trávicím traktem, v tenkém střevě omezuje vstřebávání některých živin a zpomaluje rychlost vstřebávání glukózy, čímž se snižuje strmost vzestupu glykemie. Má rovněž hypocholesterolemický (snižující hladinu cholesterolu) účinek.

Nerozpustná vláknina zvyšuje objem stolice, čímž snižuje koncentraci toxických látek, a zkracuje tranzitní čas stolice tlustým střevem. Tak omezuje kontakt a zároveň i vstřebávání toxických látek buňkami tlustého střeva. I nerozpustná vláknina se může vstřebávat a podílet se na energetickém příjmu. Vstřebává se díky zpracování střevními bakteriemi.

Také mastné kyseliny s krátkým řetězcem vznikají rozložením vlákniny střevními bakteriemi. Jsou významným energetickým lokálně působícím substrátem (podkladem) pro buňky sliznice tlustého střeva. Podle převládajícího místa fermentace (kvašení) poskytují pektin, rostlinné slizy a gumy výživu buněk střední části tlustého střeva, zatímco rezistentní škroby a fruktooligosacharidy výživu v krajní části.

Řada studií navíc potvrzuje významný protinádorový účinek vlákniny. Některé druhy vlákniny působí i jako prebiotika (např. fruktooligosacharidy), neboť podporují růst bifidobakterií, jež jsou prospěšné lidskému organismu. Produkují látky s antibiotickými a imunomodulačními účinky, bránící růstu nežádoucí mikroflóry (např. Escherichia coli, Proteus), která se může podílet na vzniku toxických produktů fermentace, jako je amoniak, aminy, nitrosaminy, fenoly, indoly a další. Bifidobakterie také přispívají k výživě hostitelského organismu produkcí vitaminů skupiny B.

Vláknina souhrnem svých fyziologických účinků ve střevě vykazuje ochranný vliv na výskyt rakoviny tlustého střeva. Uplatňuje se také v léčbě divertikulózy (výskyt slepých výchlipek stěny tlustého střeva) a zácpy.

Denní příjem vlákniny by měl u dospělého člověka představovat 25 gramů, její obsah v jednotlivých potravinách je uveden v tab. 1. Další podrobnosti týkající se vlákniny jsou uvedeny v článku Dieta při zácpě.

Tabulka 1: Obsah vlákniny ve 100 g potravin

Bobtnavé vlákniny se v poslední době více využívají v léčbě obezity. Již mnoho let se zkouší léčba obezity výtažky z mořských řas. Kyselina alginová je extraktem z mořských řas a karboxymetylcelulóza se získává z přírodní celulózy. Efekt na redukci hmotnosti byl obvykle mírný a přechodný. Zkouší se i další vlákniny, například známé psyllium, guarová guma, přípravky z ovesných otrub.

Další často používanou vlákninou, částečně již úspěšně využitou v léčbě obezity, je glukomanan z hlízy zmijovce indického – rostliny, kterou lze i u nás pěstovat jako okrasnou. Přípravek je často označován také jako conjac nebo konjac. V potravinářství se používá jako aditivum pod číslem E425. Před několika lety zachytila česká potravinářská inspekce bonbony s touto látkou, které by mohly být pro děti nebezpečné bobtnáním po vdechnutí.

Nedávno provedená studie, srovnávající tuto látku s placebem, zjistila u 200 osob s nadváhou a obezitou během 16 týdnů pokles hmotnosti o 4,52 kg při podání 2× denně, pokles o 4,60 kg při podání 3× denně a pokles hmotnosti o 0,79 kg při podání placeba. Podávány byly 3 g vlákniny s glukomananem denně. Ve studii nebyl zaznamenán žádný efekt na HDL-cholesterol, glykemii, inzulinemii (koncentraci inzulinu v krvi), v orálním glukózovém tolerančním testu ani vliv na CRP (C-reaktivní protein – bílkovina, která velmi rychle roste v případě zánětlivých procesů).

Rozpustnost a bobtnavost vláknin je způsobena proniknutím molekul vody mezi řetězce polysacharidu. Princip může být buď fyzikální, kdy se klubka a provazce vláken oddálí molekulami vody, nebo chemický, kdy vlákna oddálí další látky vázané na vlákna polysacharidu, například zbytky organických kyselin. Mezery mezi vlákny jsou jednak větší a jednak mohou být ovlivněny i např. pH v trávicím traktu.

Od února 2012 je v lékárnách dostupný Obesimed forte, který je registrován jako volně prodejný zdravotnický prostředek.Ve vývoji jsou i další bobtnavé sacharidy. Látka používaná v tomto přípravku se v literatuře označuje jako viscous fibre blend (VBF), někdy i jako polyglycoplex (PGX). Viskozita (vnitřní tření) této vlákniny (vyjádřená v relativních jednotkách) je měřitelná a je vyšší než u jiných vláknin. Důležité je, že se viskozita neztrácí v kyselém prostředí žaludku ani v alkalickém prostředí střeva.

Důležité je i pomalejší bobtnání, než je tomu u zmíněných starších přírodních látek, které umožňuje, že se polysacharid promísí s jídlem a nápoji, což zvýší účinek na sytost i objem tráveniny. VBF výrazně zpomalují vyprazdňování žaludku. Pokles hmotnosti dosahovaný během 14 týdnů je kolem 6 kilogramů. Velmi významné jsou prokázané metabolické efekty. VBF snižuje postprandiální glykemii. Některé užívané vlákniny (viz výše) mají tento efekt minimální. VBF výrazně oplošťuje glykemickou křivku, což je významné jak u obézních bez diabetu, tak u prediabetiků a diabetiků. Postprandiální glykemie je považována za významný aterogenní faktor.

Byly sledovány i další metabolické ukazatele. Ve zmíněné studii například výrazně klesá i LDL-cholesterol. Důležité je, že k významnému poklesu dochází právě u pacientů s metabolickým syndromem a u diabetiků 2. typu.

V praxi je VBF podáván ve směsi s velmi různými konkrétními jídly. Dochází k významnému poklesu glykemického indexu, a to nejen u potravin s vysokým glykemickým indexem, ale i při běžné stravě, například při standardní večeři či při podání jogurtu.

Ve střevu je pak VBF tráven a pravděpodobně působí prebioticky, tedy příznivě na střevní bakterie. Jako viskózní polysacharid pak zvyšuje exkreci (vylučování) žlučových kyselin stolicí, což může rovněž působit antidiabeticky.

Autor: Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně 

Zdroj: www.nzip.cz