Vánočka: Do každého z pramenů jedno poselství

Od bochníku k pletenci

Ještě před tím, než získala svůj nynější vzhled, vypadala jako zvláštní bochníček, jenž už ve 13. století pekly uznané pekařské cechy, a to ze speciální jemné bílé mouky. Výsadní postavení v českých domácnostech postupně utvrzovala od 14. století, ale typický tvar získala až později, přičemž dlouhé čtyři stovky let mohli pletenou vánočku péct pouze mistři cechu pekařského. Hospodyně se do splétání pramenů z těsta mohly pustit až od století osmnáctého.

Pečení vánoček mělo svá pravidla

Vánoček se peklo hned několik. Zpravidla tolik, kolik měla rodina členů a nezapomínalo se ani na čeládku. První vánočku dostal hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Ochuzen nebyl ani dobytek, který dostal po kousku, aby byl celý následující rok zdravý.

Na štědrovečerní stůl patřila největší vánočka, do níž se zapekla mince. Tomu, kdo ji při krájení našel, měla po celý příští rok přinášet štěstí a zdraví.

Při zadělávání těsta musela být hospodyně oblečena do bílé zástěry a na hlavě měla šátek. Po celou dobu pak nesměla promluvit. Děti během kynutí těsta nesměly děti skákat, naproti tomu hospodyně měla poskakovat co nejvýše, aby těsto dobře vykynulo. Pokud by se tak nestalo, tedy těsto by dobře nevyběhlo, znamenalo by to pro domácnost špatné znamení. Tato pověra se vztahovala i prasknutí či připálení vánočky.

Proplétání pramenů vánočky a jeho symbolický význam

Do každého z pramenů se vplétalo či stále ještě vplétá nějaké poselství či přání do příštího roku. U vánočky pletené z devíti pramenů symbolizují spodní čtyři nejsilnější prameny zemi, slunce, vodu a vzduch. V prostředním cůpku ze tří pramenů jsou spleteny rozum, vůle a cit. Vrchní dva zapletené prameny značí vědění a lásku. Navíc, lidé věřili, že křížové pletení ochrání ty, co sedí u stolu, před zlými silami.

Na žádné štědrovečerním stole by neměla vánočka chybět i proto, že představuje symbol nového života a plodnosti - tvarem totiž připomíná Ježíška v zavinovačce.

Vánočka jako dárek 

A konečně, vánočky sloužily rovněž jako dárky. Pekly se v různých velikostech a rozdávaly třeba jako vánoční nadílka. Zejména v chudých horských oblastech to byl dárek velmi vítaný, neboť pečivo z bílé mouky, s větším množstvím tuku, rozinkami a ořechy, se v těchto místech peklo jen výjimečně.

Dříve se osvědčené rodinné recepty předávaly z generace na generaci. V dnešní době se už tak jen málokde a od „domácího“ pečení se spíše upouští. Pokud byste to ale přeci jen chtěli zkusit, ZDE je recept na přípravu té „vaší“ úžasné vánočky.

Autor: redakce PROPRARODIČE