Náš Štědrý den

Dvoudílný stromek stojí od včerejška ozdobený na stolku, řetěz světýlek funguje. Dobrý pocit, že jsme i letos aspoň jednu jedličku na modré planetě zachránili.

Červený anděl (v původním řeckém významu „posel“ dobrých zpráv) se vznáší na špičce stromku. Mezi ozdobami jsou drobné suvenýry z cest: německé figurky koledníků, londýnský autobus, čarodějka z Pobaltí, klícka z Tuniska, hvězda z rakouského kláštera… A taky osm vánočních mužů z čokolády, pro každého vnuka a vnučku jeden.

Dopoledne zpívá místní sbor v blízkém kostele koledy. Možná mě paní dirigentka zase přizve, abych na varhánkách doprovodil závěrečnou koledu. Narodil se Kristus Pán…

Při zpáteční cestě z tradiční výpravy na Klíč dorazí po poledne náš prvorozený s rodinou na uzené s jablečným křenem a čajem pro zahřátí. Předáme si dárky, smí se ale rozbalit až pod rozsvíceným stromkem.

Podvečerní Sukova smyčcová serenáda z rádia znamená, že Štědrý večer opravdu začíná (první větu nám hráli na svatbě před 61 lety). Nad Betlémem na římse krbu rozsvítíme ochranovskou hvězdu přivezenou z Herrnhutu.

Večeří s námi jen sestra manželky, přijela včera. Začínáme mušlemi podle stoletého rodinného receptu od mé mámy (vnučka je předvedla i v televizní soutěži). Po polévce kapr se salátem z „rybích“ misek přivezených z Tuniska a středoevropský Apfelstrudel.

Štědré andělíčky ve vedlejším pokoji mám na starosti sám. Teprve když stromek svítí a zazvoní zvonek, mohou vejít ostatní. Ze všeho nejdřív si tiše poslechneme Pastorelu v podání Linhovců. Nejsem věřící, ale věčný příběh o narození dítěte, které změní svět, mě vždycky znova osloví:

            Zpívejte anjelové / vy nebeští žáčkové

            buď Bohu v nebi chvála / zpívejte haleluja

            haleluja, haleluja.

Při rozbalování dárků nikdo nespěchá – spíš nenápadně sledujeme, jestli se překvapení povedlo podle plánu. Během večera zavoláme do Prahy a do Litoměřic, jak si Štědrý večer užili ostatní. Na půlnoční už pár let nechodíme, pustíme si leda Rybovku v televizi.

Náš Štědrý den tím ale nekončí. Na nástěnce v kuchyni je totiž už měsíc dohodnutý rozpis, jak se u nás ostatní „děti“ s rodinami v posledním týdnu roku vystřídají. Takže si my dva všechno užijeme ještě třikrát: mušle, zvoneček, Pastorelu, rozbalování dárků… i dobré zprávy červeného poslíčka.

Autor: Jan Tichý, Nový Bor