Mezinárodní den bílé hole

Mezinárodní den bílé hole byl poprvé vyhlášen v roce 1964 v New Yorku a upozorňuje na to, že ve světě existuje velký počet lidí s omezeným, nebo dokonce žádným zrakem. Zároveň podotýká, že bychom se měli podílet na zlepšení jejich životních podmínek a začlenění do společnosti.

Proč právě bílá hůl

S holí jako symbolem schopnosti kráčet v temnotách se můžeme setkat již v egyptské mytologii. Vznik bílé hole tak, jak ji známe dnes, je však spojován s Jamesem Biggsem. Tento fotograf z Bristolu oslepl při autonehodě, a protože se při pohybu venku cítil nejistě, natřel si svoji vycházkovou hůl na bílo, aby byl pro motoristy viditelnější. Stalo se tak v roce 1921 a o devět let později se symbol bílé hole, jako označení nevidomých a slabozrakých osob, začal prosazovat ve Francii. Odtud se rozšířil i do dalších zemí Evropy.

Bílá nebo slepecká

Bílou hůl používají všichni, kteří se z důvodu svého zrakového postižení nemohou samostatně a bezpečně pohybovat. Neslouží tedy pouze nevidomým, ale i osobám s vážnější poruchou zraku, např. silnou slabozrakostí či výrazně sníženou zrakovou ostrostí. Kdysi používaný a poměrně rozšířený termín „slepecká hůl“ tak neodpovídá jejímu skutečnému využívání a navíc, není v současné době pozitivně vnímán.

V prostorové orientaci se bílá hůl stala nenahraditelnou kompenzační pomůckou umožňující zjistit překážky a najít bezpečnou cestu. Jejím prostřednictvím pak lidé také dávají vědět okolí o svém postižení.

Jak se chodí s bílou holí

Chůze po městských ulicích plných lidí, (špatně) zaparkovaných automobilů a jiných dopravních prostředků, nebo neohrazené zahrádky restaurací, stojany na kola, cedule, odpadkové koše a další překážky tvoří každodenní výzvy, jimž nevidomí a slabozrací musí čelit. Technika chůze s bílou holí se však musí naučit.   

Lidé se nejčastěji pohybují podél takzvaných přirozených vodicích linií, jako jsou zdi domů, rozhraní chodníku s trávníkem nebo zvýšené obrubníky; popřípadě podél umělých vodicích linií, jež jsou vyznačeny speciálním reliéfním povrchem, což se týká zejména přechodů pro chodce či nástupišť. Se vstupem do budov či v dopravě pak pomáhá akustický orientační majáček či obdobné zařízení.

Bezbariérové úpravy

K zajištění maximální míry nezávislosti osob se zrakovým postižením vede systematické odstraňování bariér v budovách, vytváření bezbariérových pěších tras s patřičnými hmatovými úpravami a práce na zpřístupňování veřejných prostor.

Inkluzivní vzdělávání a zaměstnanost

V rámci Mezinárodního dne bílé hole se také diskutuje o důležitosti inkluzivního vzdělávání a zaměstnanosti pro zrakově postižené osoby. Vzdělání a práce jsou klíčovými oblastmi, které mohou těmto jedincům pomoci dosáhnout nezávislosti a plnohodnotného života. Proto je důležité, aby společnost i zaměstnavatelé vytvářeli prostředí podporující jejich schopnosti a kompenzující potřeby.

Mezinárodní den bílé hole není jen o zdůraznění komplikací, s nimiž se slabozrací a nevidomí lidé potýkají, ale také o vytváření povědomí o tomto tématu v celé společnosti. Různé organizace a dobrovolníci po celém světě pořádají akce a kampaně s cílem informovat veřejnost a pomoci vytvářet přátelské a přístupné prostředí. Připojíte se?

Foto v článku : www.pixabay.com