Mezi okrasné dřeviny patří kdoulovec i kdouloň. Jaký je v nich rozdíl?

Kdoulovec

V podvědomí lidí je kdoulovec (Caenomeles japonica) braný spíše jako okrasný keř, který v dubnu a květnu bohatě kvete různě velkými a různě barevnými květy.

Pěstuje se jako:

• solitér
• volně rostoucí keře v trávníku
• živý plot s vysokým stupněm nenáročnosti

Keře jsou významně trnité a špatně prostupné. Proto je možné ho použít i jako přírodní, tvarovanou bariéru. Pokud bude vyšší a někdo by se snažil jí prodrat, odnese to jak oblečení, tak i nohy a tělo.  

Na keřích se po opylení vyvíjejí plody. Podle opylení a také podle odrůdy jsou různě velké. Čím více semen v plodu je, tím bývá větší. Plody jsou po dozrání žluté, někdy s líčkem, mastné a příjemně voňavé. Vůně se drží v mastném povrchu, proto nám  budou po sklizni příjemně vonět ruce.  

Když plody přezrávají, jejich konzistence se výrazně nemění, jen svraskávají a hnědnou.

Kdoulovec v kuchyni

Z plodů se připravují sirupy, kompoty, jamy, marmelády, pyré na míchání do směsí s dalším ovocem. Kvasí se na víno, pálenku či se přidávají do likérů. Dužninu, kterou prosladíme, můžeme použít jako kandované ovoce.

  Zralé plody kdoulovce ve skříni vydrží dlouho vonět  

Jsou bohaté na pektin, vlákninu, aroma, které se používá při výrobě zmrzlin a mléčných výrobků. Obsahují vitamin C 50-100 mg/100g ovoce a ovocné kyseliny.

Mezi známé odrůdy kdoulovců patří:

• kdoulovec japonský Cido (Chaenomeles japonica Cido) – nízko rostoucí keř, který dorůstá cca 1,5m. Od března do dubna kvete červeno-oranžovými květy. Plody mají žlutou barvu a k jídlu si je dáme až po tepelném zpracování v podobě kompotů, marmelád, džemů.
• kdoulovec japonský Sargentii (Chaenomeles japonica Sargentii) – pomalu kvetoucí keř, který dorůstá cca 100 cm. Vyniká svými oranžovo-červenými květy o velikosti až 2,5 cm. Plody jsou aromatické s načervenalou barvou.
• kdoulovec lahvicovitý (Chaenomeles speciosa Kinshiden) – tento druh je nejčastějším listnatým keřem japonských zahrad. Má velké, poloplné květy světle zelenožluté barvy. Značně neforemné a velmi aromatické plody mají taktéž zelenožluté plody, které dozrávají v říjnu.

Kdouloň

Cydonia oblonga je dřevina, která je pěstovaná více jako okrasná pros své kvetení, než pro své plody, kdoule, které jsou poměrně specifické. Na stromech či keřích dozrávají v říjnu až listopadu. Pokud budeme chtít tyto plody jíst, musíme si zvyknout, že nejsou tak křehké a šťavnaté jako jablka nebo hrušky a na jídlo dozrávají až po sklizni. Dokonce ani odrůda Mjagkoplodnaja prý není dobrá přímo ze stromu.

  Kdouloň se svými krásnými, jemnými květy  

Též je kdouloň používána jako podnož pro hrušně. Rostou na nich slaběji, přinášejí časnější úrody a větší ovoce.

Jednou jsem ochutnával plody kdouloně přímo ze stromu. Bylo to kousek od Neratovic. Plody se daly docela dobře jíst. Trhal jsem je ne ze stromu, ale z většího keře u cesty v hospodářství, které je v místě už několik stovek let. Vedle kdouloní zde rostou více jak dvousetleté hrušně a ještě starší mišpule. Svahy jsou tam na sopečném podloží, obrácené k jihu až západu. Docela lituji, že jsem neměl v ruce fotoaparát, abych nafotil to, co tam rostlo.

Kdouloň se zpracovává více tepelně na marmelády (původní výraz marmeláda je právě kdouloňovým plodům vlastní), na kompot, různá želé, pasty čistě kdoulové nebo míchané s dalším ovocem. V tenké vrstvě se dá sušit, na tzv. ovocnou kůži. Ze šťavnatých odrůd se dělá mošt, vyrábět sirupy a konečně i pálenka.

  Plody kdoule jsou vhodné k tepelnému zpracování

Pokud jde o strom, je vhodný do nejteplejších oblastí ČR a je citlivější k zimním mrazům.

Autor: Ivan Dvořák  (zdroj: https://izahradkar.cz/)

Foto autor a Shutterstock