Poruchy osobnosti: přehled různých typů

Následující přehled nejvýznamnějších poruch osobnosti by měl postiženým i jejich blízkým poskytnout podporu a usnadnit cestu k nalezení odborné pomoci.

Jaké druhy poruch osobnosti existují?

Odhaduje se, že celosvětově trpí nějakou poruchou osobnosti asi 11 % lidí. Mezi odborníky z různých zemí však nepanuje shoda v definici poruch osobnosti. Obecné informace o tom, co se rozumí pod pojmem porucha osobnosti, najdete v článku Poruchy osobnosti: co to je?

Základní orientaci poskytují oficiální klasifikace, v nichž jsou rozčleněny nejen poruchy osobnosti, ale i řada dalších onemocnění a poruch. U nás se používá Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), případně i některá další mezinárodní diagnostická schémata (např. DSM-5). V České republice stojí DSM-5 spíše v pozadí, při stanovení diagnózy se oficiálně používá MKN-10. DSM-5 však pomáhá například při dělení poruch osobnosti do tří tzv. klastrů:

Klastr A (podivíni)

Do klastru A se řadí poruchy osobnosti, které se vyznačují podivínským a excentrickým chováním. Patří sem paranoidní, schizoidní a schizotypální porucha osobnosti.

Paranoidní porucha osobnosti:

• je velmi nedůvěřivý/žárlivý
• je obzvláště urážlivý a vztahovačný
• je velmi citlivý na překračování jistých hranic (např. vniknutí do soukromí)
• má zdůrazněnou potřebu samostatnosti
• je hašteřivý (hádavý)

Schizoidní porucha osobnosti (pozor, nezaměňovat se schizofrenií):

• je samotářský
• je zdánlivě nebo skutečně chladný až lhostejný vůči ostatním
• má skrytou touhu po uznání
• drží si odstup od ostatních, může působit uzavřeně a nepřístupně
• stahuje se do svého světa fantazie

Schizotypální porucha osobnosti (pozor, nezaměňovat se schizofrenií):

• je velmi „potrhlý“ a stažený sám do sebe (sociální stažení)
• má zálibu v ezoterickém/magickém způsobu myšlení
• těžkopádně se vyjadřuje
• činí mu potíže vyjádřit své pocity

Klastr B (afektovaní)

Do klastru B spadají poruchy osobnosti, které se vyznačují velmi emotivním, dramatickým a náladovým chováním. Řadí se sem disociální (antisociální), histrionská, narcistická a emočně nestabilní porucha osobnosti.

Emočně nestabilní porucha osobnosti (impulzivní typ):

• má sklon k nečekanému jednání, bez ohledu na následky
• tíhne k hádkám či konfliktům, zvláště pokud mu někdo zabrání v impulzivním chování
• má sklon k nezvladatelným výbuchům vzteku a/nebo násilí
• často mívá výkyvy nálad

Emočně nestabilní porucha osobnosti (hraniční typ):

• do jisté míry má i výše uvedené vlastnosti impulzivního typu
• trpí poruchou sebepojetí
• má sklon k intenzivním, nestabilním a krizovým vztahům
• vynakládá velké úsilí, aby jej/ji partner(ka) neopustil(a)
• opakovaně vyhrožuje sebepoškozováním, skutečně provádí sebepoškozování, případně i demonstrativní sebevražedné pokusy
• má přetrvávající pocit vnitřní prázdnoty

Narcistická porucha osobnosti:

• má sníženou schopnost přijímání kritiky
• vyznačuje se přílišným sebevědomím
• zároveň má (většinou nevědomé) pocity méněcennosti
• má velmi silné nutkání být vždy středem pozornosti

Histrionská porucha osobnosti:

• chová se teatrálně (má sklon k „dramatickým výstupům“)
• nechá se snadno ovlivnit ostatními
• vyhledává vzrušení a aktivity, kde může být středem pozornosti
• přisuzuje velkou roli své vlastní atraktivitě

Disociální (antisociální) porucha osobnosti:

• ignoruje sociální/společenská pravidla
• nemá pocit viny („mohou za to ti ostatní“)
• má sklon k násilí
• bezcitná lhostejnost, necitlivost ke druhým
• někdy dokážou navenek působit šarmantně („vlk v rouše beránčím“)
• páchá trestné činy
• disociální porucha osobnosti se může vyskytovat zároveň se závislostí na alkoholu nebo jiných drogách (viz kategorie Závislosti a návykovélátky)

Klastr C (úzkostní)

Do klastru C se řadí poruchy osobnosti, které se vyznačují úzkostlivým, vyhýbavým či nutkavým chováním. Patří sem vyhýbavá (anxiózní), závislá, anankastická (obsedantně-kompulzivní) a pasivně agresivní porucha osobnosti.

Následující výčet nejvýznamnějších poruch osobnosti by měl postiženým i jejich blízkým posloužit k tomu, aby věnovali pozornost svému vlastnímu duševnímu rozpoložení (nebo i rozpoložení někoho jiného), a usnadnit cestu k nalezení odborné pomoci.

Vyhýbavá (anxiózní) porucha osobnosti:

• má nutkání neustále si dělat starosti
• chová se vyhýbavě
• má strach z odmítnutí, zároveň však touží po blízkosti
• vyhýbavá porucha osobnosti se může vyskytovat zároveň s úzkostnou poruchou

Anankastická (obsedantně-kompulzivní) porucha osobnosti:

• vykazuje nadměrnou pečlivost („puntičkářství“)
• je neustále sužován silnými pochybnostmi
• je nadměrně opatrný
• je přehnaně zaměřen na výkon
• Anankastická porucha osobnosti se může vyskytovat zároveň s obsedantně kompulzivní poruchou

Závislá porucha osobnosti:

• vykazuje značnou nesamostatnost, někdy má až pocit bezmoci
• své vlastní potřeby zanedbává ve prospěch jiných
• má sníženou psychickou odolnost
• má velkou obavu, že jej/ji partner(ka) opustí
• má silnou potřebu bezpečí a vazby na jiného člověka

Pasivně agresivní porucha osobnosti:

• má sklon k neustálému hněvu
• je silně sebestředný
• je značně nedůvěřivý
• je velmi odtažitý
• má silnou potřebu hájit své vlastní hranice

Kromě výše uvedeného existují i tzv. smíšené poruchy osobnosti. Pro lidi s poruchou osobnosti je obtížné vyjadřovat své názory a pocity. V mnoha případech vycházejí ze své dřívější zkušenosti, že stejně nebudou „správně“ vnímáni nebo doceněni. Aby dosáhli svých cílů v mezilidských vztazích (např. uznání, láska), často se chovají podivně a záměrně ovlivňují reakce ostatních lidí – avšak tak, aby lidé v jejich okolí toto chování pokud možno nepostřehli. „Výstřední“ chování vzniká většinou v průběhu života a při bližším zkoumání lze většinou odhalit jeho příčinu (např. problematické zkušenosti s předchozími vztahy). Mnoha lidem s poruchou osobnosti se daří své chování maskovat a na své okolí působí velmi nenápadně. Ve svém nitru však přitom mohou pociťovat velké psychické napětí, a někdy jej přenášejí i do svého okolí.

Poruchy osobnosti se vztahují k určitým významným a prominentním osobnostním rysům lidí. Protože se vztahují k charakteru člověka, nelze poruchy osobnosti srovnávat s jinými nemocemi v poměru 1 : 1. Lidé s poruchami osobnosti často mívají mnoho dalších – často i pozitivních – charakterových vlastností, které danou poruchu osobnosti definují. Proto nemůžeme ani bychom neměli „zaškatulkovat“ celého člověka. Klasifikace nicméně usnadňuje některé diagnostické i terapeutické kroky. Poruchy osobnosti se také mohou v průběhu života měnit.

Poznámka: U lidí s poruchami osobnosti se může vyskytovat zvýšené riziko sebevraždy. Pokud postižený mluví o sebevraždě, je vždy potřeba brát ho vážně a situaci okamžitě konzultovat s lékařem. Postižený v tomto stavu nesmí být v žádném případě ponechán o samotě.

Zvýrazněné rysy osobnosti a změny osobnosti

Od poruch osobnosti je třeba odlišovat tzv. zvýrazněné rysy osobnosti, u kterých výše uvedené charakteristiky nejsou rozvinuté tak silně. Kromě toho člověk se zvýrazněnými osobnostními rysy nepociťuje žádné (nebo téměř žádné) psychické napětí. V některých případech však mohou zvýrazněné rysy osobnosti plynule přejít v poruchu osobnosti.

Dále existují tzv. změny osobnosti. Ty se vyskytují jako důsledek těžké nebo přetrvávající psychické zátěže, závažných duševních onemocnění, těžké deprivace (např. nedostatek citové náklonnosti nebo sociálních kontaktů), případně onemocnění či poranění mozku.

Obecně se odborníci kloní k názoru, že lehké formy poruch osobnosti, které lze považovat za víceméně „normální“ chování, mohou v některých případech přejít v těžké až extrémní formy. Ačkoli tedy nejde o nemoci v pravém slova smyslu, v některých případech může odborník doporučit konkrétní terapeutická opatření – právě kvůli tomu, aby se předešlo vystupňování dané poruchy osobnosti.

Autor: gesundheit.gv.at (zdroj: Národní zdravotní informační portál)