Pacienti čekají na revmatologa i půl roku
Přibližně 3–8 měsíců je rozmezí, ve kterém se pohybují obvyklé čekací lhůty na vyšetření u revmatologa. Zánětlivá revmatická onemocnění zasahují do soukromého i pracovního života pacientů, nevratně ničí jejich klouby a sužují je bolestí, která může postupně vyústit v deprese, úzkosti a problémy se spánkem. Každý den čekání na účinnou léčbu zvyšuje také riziko vzniku přidružených nemocí, jako jsou srdeční choroby nebo postižení plic.
Zdroj: shutterstock.com
Česko se potýká s nedostatkem specialistů
V devíti českých okresech navíc revmatologové zcela chybí. Na problém nedostupnosti včasné péče o pacienty s revmatickými nemocemi upozorňuje nový dokument Evropské aliance revmatologických asociací. Tématem se tento týden zabývali také odborníci, díky organizaci Revma Liga ČR, která podnítila schůzku u kulatého stolu na půdě Poslanecké sněmovny.
„Pacienti v akutní fázi revmatického onemocnění často potřebují léčbu v řádu dní či týdnů, nikoli měsíců. Bohužel současný nedostatek revmatologů znamená, že mnoho z nich musí čekat neúměrně dlouho. To znamená prodlužování období bolestí a pro některé pacienty i rozvoj nevratných poškození kloubů,“ vysvětluje důležitost včasné léčby organizátor kulatého stolu MUDr. Tom Philipp, Ph.D., MBA, místopředseda Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, který je sám specializací revmatolog. Česko se dlouhodobě potýká s nedostatkem revmatologů. Lékaři v Česku nyní pečují o více než 239 tisíc pacientů s nejvýznamnějšími revmatickými nemocemi jako jsou revmatoidní artritida, psoriatrická artritida, juvenilní artritida, lupus erythematosus nebo ankylozující spondylitida (Bechtěrevova nemoc). Za posledních 5 let se počet pacientů s těmito nemocemi zvýšil o 18 %.
Revmatická zánětlivá onemocnění postupně poškozují klouby a páteř, a výrazně tak omezují pohyb pacienta. Nejčastější z nich je revmatoidní artritida. Revmatik se svou chorobou žije desítky let. „Pouze 9,4 % z celkového počtu pacientů s revmatoidní artritidou, kteří jsou v péči lékařů, čerpá příspěvek na péči, přičemž pouze v 1,2 % jde o příspěvek stupně IV,“ upozorňuje RNDr. Jiří Jarkovský, Ph.D., vedoucí odboru analýzy dat z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR). Díky biologické léčbě nyní končí v nemocnicích kvůli zhoršení stavu o 31 % pacientů méně než v době, kdy tato léčba k dispozici nebyla. V Česku ji ale užívá jen méně než 10 % pacientů. „Data ÚZIS ukazují, že pokud se pacienti začnou léčit včas a správně, mohou pracovat a žít plnohodnotný život. Přáli bychom si, aby biologická léčba byla dostupná všem, kteří na ni mají nárok. Bohužel situace posledních týdnů ukazuje spíš opačný trend. Se znepokojením sledujeme, jak se plátci zdravotní péče vypořádají s přesunem přibližně 400 milionů korun z centrové léčby, která se dotýká i našich pacientů,“ zdůrazňuje Edita Müllerová, předsedkyně pacientské organizace Revma Liga ČR.
Zatímco počet nemocných neustále roste, revmatologů nepřibývá. Přibližně třetina revmatologů je starší 60 let. Podle lékařů odpovídá optimum hodnotě 4,2 revmatologů na 100 000 obyvatel. V Česku, ale i v řadě jiných evropských zemích, je jich o polovinu méně.
„V současné době má většina lékařských fakult omezenou výuku revmatologie. Medik, který se i přesto pro tento obor rozhodne, musí po vystudování medicíny absolvovat interní kmen a teprve poté revmatologickou specializaci. Často dochází k tomu, že takový lékař není využíván pouze v revmatologii, ale také v interních nebo osteologických ambulancích, pro které má rovněž kvalifikaci,“ vysvětluje prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D., předseda České revmatologické společnosti ČLS JEP a přednosta Revmatologické kliniky 1. LF UK v Revmatologickém ústavu v Praze.
Rozložení revmatologické péče v Česku je nerovnoměrné. Nejhorší situace je především v příhraničních oblastech. Řešením by podle lékařů mohla být residenční místa, motivace studentů a mladých lékařů, podpora revmatologických ambulancí v regionech a bližší spolupráce s praktickými lékaři, kteří by mohli převzít péči o méně složité pacienty. Potřebné jsou také ambulance pro časný záchyt pacientů se zánětlivými revmatickými chorobami, kterých je v Česku nedostatek. Jejich úkolem je během rychlého vyšetření vyhodnotit, kteří pacienti potřebují odbornou péči. Dostat se k lékaři včas je důležité také kvůli tzv. oknu příležitosti. Jde o konkrétní časový úsek pro nasazení léčby. Pokud začne léčba v době, kdy je okno příležitosti otevřené, existuje velká šance, že se významně zlepší klinický stav pacienta, nedojde k trvalému poškození kloubů a nemoc se dostane do remise – tedy fáze, kdy sice existuje, ale neškodí. „Toto okno trvá přibližně 3 měsíce od prvních projevů nemoci. Protože je třeba počítat s tím, že diagnostika nemoci zabere nějaký čas, je ideální, aby se pacient k lékaři dostal nejpozději do 6 týdnů,“ dodává prof. Šenolt.
Kontakt pro novináře: Ing. Ivana Šalbabová, salbabova@mavepr.cz
