Obezita a cukrovka

Z opačného pohledu lze konstatovat, že až 90 % obézních lidí trpí cukrovkou 2. typu. Proč tomu tak je? Dodnes není jasné, stejně jako v teorii slepice a vejce, zda obezita je příčinou diabetu 2. typu, nebo jestli příčinou obezity je neschopnost buněk reagovat na přítomnost inzulinu. Platí i zde, že geny si nevybíráme a pokud oba naši rodiče mají cukrovku 2. typu, na 95 % ji onemocníme i my. Na našem životním stylu pak záleží, jestli se u nás objeví v 60 letech nebo již ve 35 letech a jak bude závažná. 

Cukrovka se vyznačuje zvýšením krevního cukru, tedy odborně hyperglykemií. V případě, že tato hodnota přesáhne hranici 7 mmol/l z žilní krve (tedy ne z vyšetření kapky kapilární krve z prstu, které nabízí i některé lékárny), můžeme konstatovat, že máme diabetes. Normální koncentrace cukru v krvi se u zdravého člověka pohybuje nalačno mezi 3,6 až 5,6 mmol/l, po jídle nestoupá nad 11,1 mmol/l a po dvou hodinách od jídla se vrací na hodnotu do 5,6 mmol/l. Existují dva typy diabetu, z nichž s obezitou má co do činění hlavně druhý typ.

Diabetes prvního typu je nevyléčitelné onemocnění, které se objevuje v ranném dětství a spočívá v destrukci buněk slinivky, které produkují inzulin. Destrukce buněk se děje autoimunitním procesem, tedy nepřiměřenou odpovědí vlastního imunitního systému, který na buňky slinivky „omylem“ začne útočit, až je úplně zničí. Takový člověk je plně závislý na aplikaci tzv. exogenního inzulinu, tedy inzulinu vyrobeného uměle.

Naopak princip vzniku diabetu druhého typu je odlišný. Buňky slinivky inzulin normálně produkují, ale citlivost tkání organismu na něj je snížena. Tkáně, zejména pak kosterní svalstvo a játra pak „hladoví“, neboť glukózu nedokážou z krve efektivně využít, ačkoliv je jí v krvi dostatek. Tento stav ze začátku slinivka kompenzuje zvýšenou produkcí inzulinu, ale jen do doby, než se buňky zcela vyčerpají a zaniknou.

A jak se cukrovka projevuje? Rozvinutá a neléčená způsobuje zpočátku častější močení, větší žízeň a hlad, nejasné vidění, únavu, ospalost, špatně se hojícími ranami apod. V minulosti byli lidé ohroženi zejména akutním diabetickým kómatem, který nerozpoznanou cukrovku na začátku provázel, tedy stavem, kdy je koncentrace glukózy v krvi neslučitelná se životem. Nyní diabetiky ohrožují více pozdní komplikace, jakými jsou zejména cévní komplikace, protože zvýšená hladina cukru v krvi působí neblaze na výstelku cév (např. infarkt myokardu, mozková mrtvice, zúžení tepen dolních končetin). Poškozením menších cév se poškodí i ledviny za vzniku diabetické nefropatie (chronické onemocnění ledvin), nebo oči a vzniká diabetická retinopatie (onemocnění sítnice). Špatně se hojící rány mohou vést ke vzniku diabetické nohy a gangrény a můžou vést až k amputaci končetiny.

Jak skloubit cukrovku a redukci hmotnosti? Univerzální návod neexistuje, každý člověk je jiný a je nutné hledat optimální řešení pro každého zvlášť spolu s odborníky – lékaři, nutričními terapeuty a fyzioterapeuty. Jídelníček je třeba koncipovat tak, aby nevedl k prudkým změnám glykemie a zároveň ladil našim chuťovým buňkám. Významnou složkou léčby pak představuje inzulin a tzv. perorální antidiabetika, která v současné době zažívají rozkvět na trhu. Některá redukci hmotnosti pomáhají, některá snižují poškození srdce a ledvin. Základ léčby představuje možnost sledování hodnoty aktuální glykemie, od které se odvíjí možnosti jejího ovlivnění – aplikace inzulinu, jídlo nebo pohyb. V současné době se do popředí dostává možnost sledování glykemie pomocí kontinuálních senzorů, které představují pohodlnější způsob měření cukru v krvi a do budoucna skýtají obrovský potenciál pro všechny diabetiky.

Diabetická redukční strava

Diabetici 1. typu nemají vlastní produkci inzulinu a jejich strava je tedy založená na pravidelných častějších jídlech spolu s aplikací inzulinu. Naproti tomu, u diabetiků 2. typu rozhodně neplatí, že by museli jíst několikrát denně. Pokud se necítí hladoví mezi jídly, doporučuje se jíst pouze třikrát denně, v případě vyšší četnosti často k redukci hmotnosti nedojde. Obecně platí, že každá racionální redukční dieta je i diabetická.

Populární glykemickýindex vyjadřuje schopnost potraviny o určitém obsahu sacharidů zvýšit glykemii za určitou dobu v porovnání se stejným množstvím sacharidů ve formě samotné glukózy. Potraviny s nižším glykemickým indexem se pozitivně uplatní u diabetiků s nestabilní koncentrací glukózy, u redukčních režimů dobře kompenzovaných diabetiků ke snížení hmotnosti nevedou. Větší význam mají před pohybovou aktivitou, kdy by zkonzumování potravin s vysokým glykemickým indexem vedlo k neadekvátně vysokému vyplavení inzulinu a relativní hypoglykemii v průběhu cvičení.

Bezpečné cvičení

Při zahájení fyzické aktivity je nutné znát, co dělá pohyb s hladinou krevního cukru. Nebezpečný je pokles hladiny glukózy – tzv. hypoglykemie, která nemusí nastat ihned po cvičení, ale i mnohem později. U léčby inzulinem nebo tzv. deriváty sulfonylurey se výrazný pokles hladiny krevního cukru může ukázat až za několik hodin či v řádu desítek hodin. Zpočátku je u diabetiků nutné měření glykemie před i po cvičení a vzniklé odchylky korigovat vhodným doplněním cukrů.

Paradoxem bývá přechodné zvýšení glykemie na začátku pohybu. Pohyb totiž působí na tělo jako určitý stresový faktor, způsobí vyplavení stresových hormonů, které mobilizují glukózu do krve a způsobí hyperglykemii. Po zácviku, resp. po adaptaci na pohybovou aktivitu tato reakce vymizí. Může se však zase objevit při přechodu na jiný typ cvičení. Pokud je aktivita velice intenzivní, může glykemii zvyšovat.

Průběžný monitoring glykemie během a po cvičení může zabránit preventivní konzumaci cukrů po cvičení. Diabetik může pociťovat pocit slabosti – předzvěst hypoglykemie – ačkoliv jeho hladina cukru je v normě. Děje se tak díky snížení hladiny cukru během cvičení. Pečlivý monitoring jak glykemií, tak záznam jídla a pohybu je potom jedinou prevencí těchto stavů.

Pravidelný pohyb může měnit kompenzaci cukrovky (k lepšímu), což poté vyžaduje úpravu terapie či přechod pouze na dietu bez nutnosti užívání léků.

Bariatrie a cukrovka

Bariatrický výkon s dlouhodobým zlepšením zdravotního stavu je možností u lidí s BMI vyšším než 40 kg/m². V mnoha případech po výkonu dojde k úplnému vymizení cukrovky. Lepších výsledků je dosaženo tehdy, kdy od zjištění cukrovky uplynula co nejkratší doba. U pacientů, kteří trpí cukrovkou více než 10 let, je šance na úplné vymizení zhruba padesátiprocentní. Nicméně i kdyby nedošlo k vymizení cukrovky, určitě se zlepší její kompenzace. Každou operaci je třeba zkonzultovat s odborníkem, lékařem, který posoudí, zda tato možnost je vhodná právě pro nás.

Autor: Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně

Zdroj: nzip.cz