Metabolický syndrom

U většiny lidí s metabolickým syndromem se vyskytuje nadváha až obezita. Riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění je u lidí s metabolickým syndromem v průměru třikrát vyšší než u zdravé populace. U konkrétního člověka však hraje roli i jeho míra nadváhy (nebo obezity) a genetická predispozice. Zvýšené je i riziko vzniku cukrovky 2. typu nebo steatózy jater. Všechny tyto potíže byly dlouho považovány za typické nemoci stáří, avšak v dnešní době jsou čím dál častěji pozorovány i u mladších lidí.

Co je metabolický syndrom?

Metabolický syndrom je označení pro společný výskyt určitých příznaků nebo onemocnění, které jsou považovány za rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění. Jsou to konkrétně: 

• obezita,
• dyslipidemie (zvýšená hladina krevních lipidů),
• hypertenze (vysoký krevní tlak),
• porušená glukózová tolerance nebo cukrovka 2. typu.

Metabolický syndrom je definován obvodem pasu, hladinou glukózy, triglyceridů a HDL cholesterolu v krvi (vše nalačno) a krevním tlakem. Pokud jsou tři nebo více z těchto hodnot zvýšené (s výjimkou „hodného“ HDL cholesterolu, jehož hladina by naopak neměla být příliš nízká) nebo pokud člověk k normalizaci těchto hodnot užívá léky, jedná se o metabolický syndrom. Metabolický syndrom čím dál častěji postihuje i děti a dospívající.

Indikátory metabolického syndromu

Podle kritérií Americké kardiologické asociace (angl. American Heart Associaton, zkratka AHA) musí být pro stanovení diagnózy metabolického syndromu přítomny alespoň tři z pěti rizikových faktorů, které jsou uvedeny v tab. 

Kritéria metabolického syndromu podle Americké kardiologické asociace (AHA)

* Vysvětlivka: V mnoha zemích, včetně USA, se hladina cholesterolu, triglyceridů i glukózy v krvi obvykle měří v mg/dl. Naopak v zemích, které používají metrický systém, jako je Kanada, Austrálie a většina evropských zemí, se běžně používají jednotky mmol/l.

Mezi odborníky se vedou spory o tom, které příznaky a v jakém rozsahu představují metabolický syndrom [1, 2]. Nicméně každý z výše uvedených příznaků je sám o sobě rizikovým faktorem pro vznik kardiovaskulárních onemocnění. Pokud se vyskytují společně, riziko je ještě vyšší.

Jaké jsou příčiny metabolického syndromu?

Metabolický syndrom je způsoben nezdravým životním stylem a špatnými stravovacími návyky. K rozvoji metabolického syndromu přispívá celá řada faktorů, jako je zejména: 

• nadváha nebo obezita (BMI > 25),
• nedostatek pohybové aktivity,
• strava s nadměrným obsahem tuků a cholesterolu,
• nadměrná konzumace alkoholu,
• nadměrná konzumace soli,
• kouření,
• dlouhodobý stres,
• některá onemocnění nebo jiné poruchy, jako je např. cholestáza, onemocnění ledvin nebo jater, dlouhodobá a závažná hypotyreóza, diabetes mellitus, poruchy metabolismu lipidů,
• léčba některými léky nebo hormony, jako jsou např. kortikosteroidy, diuretika, beta-blokátory, antidepresiva nebo neuroleptika.

Lidé s nadváhou nebo obezitou mají obecně zvýšené riziko, že se u nich rozvine metabolický syndrom, neboť nadměrná hmotnost zvyšuje riziko vysokého krevního tlaku (hypertenze), zvýšené hladiny krevních lipidů (dyslipidemie) i zvýšené hladiny glukózy v krvi (hyperglykemie). Při přejídání a nedostatečné pohybové aktivitě je hladina glukózy v krvi (glykemie) trvale zvýšená. Tělo je proto neustále nuceno vylučovat více inzulinu, aby glykemii snížilo. Důsledkem je to, že organismus si na zvýšenou hladinu inzulinu časem „zvykne“, a tělo musí pro dosažení optimálního účinku produkovat ještě více inzulinu.

Na metabolický syndrom si lidé často „zakládají“ již v dětství. Nesprávně naučené stravovací návyky v mnoha případech přetrvají po celý život, což je rizikovým faktorem pro vznik problémů s tělesnou hmotností.

Jaké příznaky se mohou vyskytnout u metabolického syndromu?

Důležitým příznakem metabolického syndromu je snížená citlivost k inzulinu. V krvi je nadbytek glukózy, tělo je proto nuceno neustále produkovat inzulin (hormon snižující hladinu glukózy v krvi), jenže buňky ve svalech, játrech i tukové tkáni na něj reagují čím dál méně.

Citlivost k inzulinu lze velmi rychle zvýšit změnou životního stylu. V pozdních stadiích obezity nebo metabolického syndromu se však sekrece (vylučování) inzulinu snižuje.

Jak se stanoví diagnóza?

Pro diagnostiku metabolického syndromu je nezbytné především odebrat podrobnou anamnézu a provést základní fyzikální vyšetření, jako je změření krevního tlaku, tělesné hmotnosti a obvodu pasu. Obecně je pro posouzení rizika kardiovaskulárních onemocnění a cukrovky 2. typu užitečná také rodinná anamnéza a laboratorní vyšetření odebraného vzorku krve – zvláště pak stanovení hladiny krevních lipidů, glukózy, cholesterolu, kyseliny močové, zánětlivých markerů (např. CRP), provedení jaterních testů atd.

Lékař se může rovněž dotazovat, zda nejsou pozorovány příznaky obstrukční spánkové apnoe nebo zda není přítomen (u žen před menopauzou) syndrom polycystických ovarií.

Mezi prvními příznaky metabolického syndromu a rozvojem manifestního diabetu mellitu 2. typu může uplynout i několik desetiletí. O to důležitější je odhalit případnou predispozici v raném stadiu. Včasnou diagnózu poruchy metabolismu sacharidů lze provést pomocí orálního glukózového tolerančního testu (oGTT). Důležitou informaci může lékař získat i ze stanovení koncentrace glykovaného hemoglobinu (HbA1c) v krvi: čím vyšší je glykemie (hladina cukru v krvi) a čím déle tento stav trvá, tím vyšší je i hodnota HbA1c.

Jak probíhá léčba metabolického syndromu?

Metabolickým komplikacím lze do značné míry předcházet kombinací zdravé stravy (konzumované v přiměřeném množství) a zvýšené tělesné aktivity. Mezi nejdůležitější opatření pro prevenci metabolického syndromu se řadí: 

• redukce tělesné hmotnosti,
• zvýšení pohybové aktivity,
• snížení konzumace alkoholu,
• snížení konzumace nasycených mastných kyselin,
• strava s vysokým obsahem vlákniny.

Pokud se ukáže, že tato opatření nejsou k prevenci metabolického syndromu dostatečná, je třeba důsledně (již v mladém věku) léčit související rizikové faktory, zvláště pak vysoký krevní tlak nebo vysokou hladinu cholesterolu (hypercholesterolemii). Toho lze dosáhnout užíváním předepsaných léků na snižování krevního tlaku, hladiny cholesterolu nebo hladiny glukózy v krvi. Vždy je však lepší uvést metabolismus zpět do rovnováhy změnou stravy a pohybového režimu, tedy bez nutnosti užívání léků.

Na koho se mohu obrátit?

Prvním, na koho byste se měli obrátit, je váš praktický lékař. Ten provede vstupní vyšetření a v případě potřeby vás odešle ke specialistovi nebo do nemocnice. Jakmile je odhalena příčina metabolického syndromu, praktický lékař nebo specialista v příslušném oboru vám navrhne nejvhodnější způsob léčby.

Změnu jídelníčku by měl – pokud je to možné – navrhnout dietolog; následné sledování a vyhodnocování pak může probíhat ve spolupráci s nutričním terapeutem.

Nejvhodnější pohybovou aktivitu může navrhnout například specialista na rehabilitační a fyzikální medicínu; následné sledování a vyhodnocování pak může probíhat ve spolupráci s fyzioterapeutem.

Autor: gesundheit.gv.at (zdroj: nzip.cz)