Kdy a jak volat záchrannou službu

Pokud je to možné, volejte vždy přímo záchrannou službu na čísle 155, ideálně prostřednictvím aplikace „Záchranka“, což zásadním způsobem zpřesňuje a zrychluje lokalizaci události, zejména ve volném terénu. Alternativou je tísňové číslo 112, které vede do tzv. „telefonního centra tísňového volání“ Hasičského záchranného sboru, jehož pracovník po zjištění základních informací hovor přepojí na záchranku.

Základní pravidlo:
Linku 155 volejte co nejdříve, pokud možno přímo od postiženého a nechte se vést operátorkou tísňové linky. Během volání uvádějte pokud možno jen to, co víte (např. „Tatínka bolí na hrudníku…“) – ne to, co si myslíte („…to bude asi od páteře.“).

Nejhorší kombinaci představuje volání typu „ráno jsem jel do práce a cestou poblíž města XY jsem viděl někoho bezvládně ležet v příkopu, ale spěchal jsem, tak jsem nemohl zastavit… no a teď při obědě si tak říkám, aby to nebylo něco vážného, tak tam raději pošlete sanitku…“.

Operátorka bude především zjišťovat (ověřovat), kam je potřeba záchranku vyslat. Ještě než zavoláte, ujistěte se proto, že dokážete popsat, kde se nacházíte. Je dobré znát adresu a čísla domu (jsou důležitá obě čísla, popisné (zpravidla červené) i orientační (modré), patro a jméno majitele bytu, popis, jak najít dům (hlavně na sídlištích či na vesnici). Na veřejné komunikaci nebo na volných prostranstvích patří mezi užitečné údaje např. typická budova poblíž, park, křižovatka, poslední vesnice, odbočka, kilometrovník na dálnici, správné číslo dálnice, číslo přejezdu, „traumatologický bod“ v terénu apod. Většina dispečinků dokáže zjistit vaši polohu, pokud operátorce sdělíte zeměpisné souřadnice, které udává vaše turistická nebo autonavigace. Použití aplikace „Záchranka“ má tu výhodu, že současně s voláním automaticky odesílá zeměpisné souřadnice, kde se volající nachází, čímž výrazně usnadňuje určení místa událostí, zejména ve volném terénu. I zde je ale nutné místo události ověřit – může se stát, že volající v době volání není přímo na místě události.

Dále bude pracovník dispečinku pravděpodobně zjišťovat určité podrobnosti o tom, co se na místě děje. Proto si ještě před zavoláním ujasněte, proč vlastně voláte záchranku – v čem je hlavní problém postiženého. Volající by měl sdělovat především fakta – co vidí nebo slyší, případně co nepřesněji reprodukovat to, co se dozvěděl od někoho jiného. Naopak není vhodné jako fakt prezentovat to, co si volající „myslí“ („Tady má někdo křeče“ x „Tady má někdo epileptický záchvat“) – může to vést ke zbytečnému svedení operátora na falešnou stopu.

Moderně pracující operační střediska běžně poskytují volajícím instrukce, jak postiženému (postiženým) pomoci do příjezdu záchranky, a to zejména ve stavech bezprostředního ohrožení života (zástava oběhu, dušení, tepenné krvácení), ale třeba i v případě náhlého porodu. Nebojte se, že tím dochází ke zdržení výjezdu záchranky – technologické vybavení moderních zdravotnických operačních středisek dovoluje předat informace posádce datovým přenosem, bez nutnosti přerušit hovor s volajícím. Zatímco tedy hovor pokračuje, posádka záchranky je již na cestě na místo zásahu.

Po ukončení hovoru nechte v každém případě přístupný/zapnutý telefon, z něhož jste volali. Nikdo pravděpodobně nebude ztrácet čas „ověřováním“, zda nejde o plané volání, nicméně může se stát, že posádka sanitky nebude moci najít místo zásahu, narazí na zamčené domovní dveře, nebo dojde k jiné komplikaci a dispečink záchranky bude potřebovat s vámi ještě hovořit. Pokud voláte záchranku za někoho, kdo se nachází v jiném místě (např. volala vám babička bydlící v jiném městě, že je jí špatně, ať jí zavoláte záchranku), nevolejte mu zpět – operátorka záchranky může potřebovat nějaké informace upřesnit přímo od postiženého a jeho telefon by tedy měl zůstat volný.

Číslo 112 je určeno především pro cizince, kteří neznají národní tísňová čísla, a dále pro ty, kteří z jakéhokoliv důvodu národní tísňová čísla volat nemohou. Týká se to např. případů, kdy mobilní operátor volajícího nemá v daném místě pokrytí. Pokud je zde pokrytí jakéhokoliv jiného operátora, lze volat číslo 112 z libovolného mobilu, a to i bez SIM karty. Volání na linku 112 vždy vede k určitému zdržení, protože hovor musí být následně přepojován na operační středisko záchranné služby. Teprve to může vyslat sanitku.

  Schéma součinnosti linky 112 a 155 (zdroj: ZZS HMP)

Co dělat, než záchranka dorazí? Pokud je potřeba, je samozřejmě prioritní poskytnou postiženému první pomoc. Základní návod, jak na to, obvykle poskytne operátorka záchranné služby. Nicméně zpravidla je dostatek času i na některá další užitečná opatření:

• pokud jde o událost v uzavřeném místě a na místě je více osob, vyšleme někoho na ulici, aby zajistil optimální přístupovou cestu (odemknul všechny dveře „v cestě”, přivolal výtah apod. a dále signalizoval přijíždějící posádce, kde se přesně nachází místo zásahu);
• v noci rozsvítíme co nejvíce světel směrem do ulice;
• nachystáme doklady nemocného, lékařské zprávy a léky, které nemocný trvale užívá;
• pokud došlo k otravě, připravíme obaly od léků, jiných látek či jídla, jímž se postižený mohl otrávit, případně zvratky;
• bezpečně zajistíme domácí zvířata, která by mohla napadnout posádku záchranné služby (zejména psy, koně apod.).

Pokud na místo přilétá vrtulník záchranné služby, je třeba dodržovat některá základní bezpečnostní opatření: pohybujte se vždy v zorném poli pilota, při přistání a vzletu si chraňte zrak nebo se otočte zády (proud vzduchu pod vrtulníkem vystřeluje všemi směry kamínky, prach a další drobné předměty) a nepřibližujte se k vrtulníku, pokud k tomu nejste vyzváni. Pokud existují pochybnosti o správném místě události, můžete požadavek na přistání posádce vrtulníku potvrdit tím, že se postavíte s pažemi vztyčenými nad hlavou do tvaru písmene Y.

   Zásady bezpečnosti při přistání vrtulníku

Zdroj: MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz