Jak se chovat na místě dopravní nehody

Jak se chovat jako účastník či svědek dopravní nehody

• Především je nutno myslet na svou vlastní bezpečnost. Vždy je však třeba konat, nejhorší je neudělat nic. Evropský průzkum naznačil, že jen 17 procent českých motoristů pamatuje při pomáhání jiným na svou vlastní bezpečnost.
• Jestliže projíždíme kolem místa nehody, zapneme varovné blinkry a svůj vůz odstavíme na bezpečném místě a tak, aby netvořil překážku silničního provozu. Ideálně až za dopravní nehodou. Nevhodně odstavené a neviditelné vozidlo zachránce by mohlo být příčinou další kolize.
• Než vystoupíme z vozidla, oblékneme si reflexní vestu. Současně pamatujeme i na bezpečí svých případných spolucestujících. I pro ty bychom měli mít reflexní vesty. Měli by opustit náš automobil a zdržovat se mimo silnici (ideálně za svodidly apod.).
• Vydáme se směrem k místu nehody. S sebou vezmeme výstražný trojúhelník, kterým označíme v dostatečné vzdálenosti a na viditelném místě dopravní nehodu. Rovněž tak je třeba s sebou vzít i lékárničku a mobilní telefon. Cestou dáváme ostatním přijíždějícím řidičům vhodná znamení. Je skutečně zásadně důležité, aby motoristé přijíždějící k  místu střetu byli včas varováni. V  opačném případě hrozí riziko vzniku další nehody, jejíž následky mohou být daleko horší než v případě střetu, kvůli kterému jsme zastavili. Současně nehodu telefonicky oznámíme příslušným záchranným složkám.
• Pokud dojde k nehodě na protější straně dálnice, oznámíme událost příslušným záchranným složkám. V žádném případě nelze doporučit přebíhání dálnice přímo k místu nehody.
• V případě potřeby je dobré požádat o pomoc i další osoby zdržující se na místě nehody. Mohou se podílet na označení místa střetu, na poskytování první pomoci či na péči o nezraněné pasažéry z havarovaných vozidel.
• Na místě nehody je třeba setrvat až do příjezdu policie, případně zdravotnické záchranné služby či hasičů.
• Zachránce by neměl bezprostředně po příjezdu odborné pomoci sedat za volant. Přece jen bezprostřední setkání s následky nehody, byť jen v roli nezúčastněného řidiče, je silně stresující zážitek.

Jak se zachovat na místě nehody, kde jsou zranění

• Především je třeba důkladně zkontrolovat, kolik lidí utrpělo zranění a nakolik jsou vážná. Je třeba pamatovat především na to, že lidé v bezvědomí či velmi vážně zranění se pomoci nedožadují. Vlastně ani nemohou.
• Naopak ti, kteří utrpěli zranění lehčí, na sebe hlasitě upozorňují. Křikem, nářkem, přinejmenším se hýbají.
• Bolest a šok po nehodě zkrátka dělají své. Laičtí zachránci přirozeně prvotní pozornost věnují právě jim, lidé v život ohrožujícím stavu pak zůstávají nepovšimnuti. To je zásadní chyba. Britský Červený kříž uvádí, že jedním z nejčastějších důvodů úmrtí obětí dopravních nehod je udušení. Zachráncům moc času nezbývá.
• Pokud zraněného neobjeví a nerozdýchají do 4 minut po nehodě, nastává smrt. Nejednou zbytečně. Skutečně neváhejme pomoci lidem s vážnými zraněními. Role laických zachránců je nezastupitelná. V Evropě  trvá 8–15 minut, než po oznámení dorazí odborná pomoc. Pokud není poskytnuta účinná pomoc lidem se zástavou srdeční či s dýchacími potížemi, po čtyřech minutách začínají odumírat první mozkové buňky. Každá minuta váhání snižuje o 10 procent šanci na záchranu.

Zachránci by se měli zaměřit na skutečně podstatné úkony

• U zraněných hodnotíme, nakolik jsou při vědomí. Dále se přesvědčíme, zda dýchají či nemají s dýcháním potíže. Pozornost věnujeme též známkám silnějšího krvácení. Pozornost je třeba věnovat příznakům jiného vážného poškození zdraví.
• Nezapomeneme přivolat pomoc záchranářů na telefonním čísle 155 nebo 112. Vhodné je použít aplikaci Záchranka, která předá záchranářům i údaje o vaší poloze.
• Pokud je zraněný v bezvědomí a nedýchá či nedýchá normálně, provedeme záklon hlavy a otevření úst za bradu. Tím zajistíme průchodnost dýchacích cest. Pokud se v dutině ústní nacházejí cizí tělesa, zvratky, krev a podobně, musíme je ihned odstranit. Jestliže to nepomůže a zraněný stále nedýchá či nedýchá normálně (vydává tzv. lapavé dechy), ihned zahájíme masáž srdce. Položíme ho na záda na tvrdou zem. Střed hrudníku stlačujeme oběma rukama s nataženými pažemi, a to 100 až 120× za minutu. Aby byla masáž účinná, musíme hrudní kost stlačit do hloubky 5 až 6 centimetrů (1/3 hrudníku). Zkušenější zachránci mohou srdeční masáž kombinovat s umělým dýcháním. V takovém případě kombinujeme masáž srdce s umělým dýcháním, a to v poměru 30 stlačení hrudníku ku dvěma hlubokým vdechům. Resuscitujeme nepřetržitě, dokud nezačne zraněný reagovat či normálně dýchat nebo až do příjezdu odborné pomoci, a to do doby, než si záchranáři zraněného převezmou.
• Ukončit resuscitaci můžeme i v případě, že jsme úplně vyčerpaní. Snažíme se ale do záchrany zapojit i další osoby na místě nehody.
• Pokud je zraněný v bezvědomí, ale dýchá bez potíží, nehýbáme s ním a až do příjezdu odborné pomoci pravidelně kontrolujeme, zda dýchá bez problémů. V opačném případě ihned zahájíme resuscitaci
• Pokud zraněný silně krvácí, je potřeba krvácení ihned zastavit, a to ještě před případnou resuscitací. Krvácení stavíme tlakem prstů přímo v místě krvácení. Nezapomeneme si vzít ochranné rukavice. Zkušenější zachránci mohou použít tlakový obvaz, případně škrtidlo.
• Pamatujme na to, že i po ošetření je třeba se zraněným věnovat. Hovořme s nimi, uklidňujme je a hlavně je nenechávejme úplně o samotě a bez dohledu.

Kam volat a jak komunikovat s dispečinkem záchranné služby

Zdá se to být neuvěřitelné, ale stále řada motoristů neví, kam v případě vážné nehody zavolat pro odbornou zdravotnickou pomoc. Evropský průzkum provedený ve 14 evropských státech včetně České republiky odhalil, že tomu tak může být až u 11 procent řidičů. Přitom každá vteřina je drahá. Švédská studie naznačuje, že až každý osmý vážně zraněný mohl přežít, pokud by byl včas dopraven do nemocnice. Kam a jak tedy správně zavolat, pokud se staneme účastníky či svědky dopravní nehody se zraněním?

V zásadě můžeme volit mezi dvěma telefonními čísly:

• 155 (dispečink Zdravotnické záchranné služby) - číslo lze na území ČR považovat za číslo první volby. Tam voláme v případě úrazu nebo jiných vážných zdravotních komplikací. Pracovníky dispečinku bývají zkušení zdravotníci, kteří nám mohou po telefonu kvalifikovaně poradit, jak postupovat do příjezdu posádky zdravotnické záchranné služby. Takový rozhovor může být nejen cennou pomocí, ale nejednou působí jako uklidňující moment. Přece jen už na poskytování potřebné pomoci nejsme sami.
• 112 (Integrovaný záchranný systém) - linku 112 přednostně volíme v případě, že potřebujeme ohlásit hromadná neštěstí či mimořádná neštěstí s větším počtem postižených osob. Linka je vhodná též pro cizince, kteří dostatečně neovládají češtinu. Operátoři linky se totiž domluví nejrozšířenějšími jazyky, jako např. anglicky či německy. Linku 112 pak lze doporučit i českým občanům při jejich pobytu v některém ze států EU.

Na obě čísla se dovoláme v ČR z pevných i mobilních telefonů bez předvolby a zdarma. Vhodné je mít v mobilním telefonu nainstalovanou aplikaci Záchranka, která umí záchranářům předat i přesné údaje o poloze volajícího.

Při rozhovoru s operátorem linky 155 či 112 je třeba dbát na maximální stručnost, věcnost a přesnost. Vždy je nutno se nejdříve představit a následně nahlásit, co a kde se stalo. Je třeba uvést adresu či alespoň popis lokality, kam má odborná pomoc dorazit. Dispečink je třeba informovat o počtu zraněných a jejich stavu. Do příjezdu pomoci musíme být pořád na příjmu. Zásadní chybou by bylo odložit či dokonce vypnout telefon.

V případě, že ke zraněným není přístup (např. jsou zaklíněni ve vozidle či se nacházejí pod ním), to nesmíme opomenout uvést. Společně se záchrankou může na místo neštěstí vyrazit i technická pomoc. Bez její asistence nebudou moci zdravotníci účinně zasáhnout. Mnohdy se hraje o cenné minuty. Čas promarněný zbytečným čekáním na příjezd technické pomoci může rozhodnout o bytí či nebytí zraněného.

Zdroj: Platforma VIZE 0