Deprese: jiné léčebné postupy

Terapie bděním (spánková deprivace)

V 60. letech 20. stol. bylo náhodně vypozorováno, že depresivní pacienti se po noci strávené beze spánku cítili jeden nebo i více dní lépe. Následující výzkumy položily základ k terapii bděním, která se dodnes u některých pacientů používá k léčbě deprese [2].

Při terapii bděním se používá jeden ze dvou přístupů:

• úplná spánková deprivace – pacient je vzhůru celou noc,
• částečná spánková deprivace – pacient si jde brzy lehnout, několik hodin může hluboce spát, přibližně v 1 hodinu ráno je probuzen a zbytek noci probdí.

Tato forma léčby má dobré, avšak poměrně krátkodobé výsledky. Někteří pacienti ji navíc špatně snášejí, proto není vhodná pro každého.

Fototerapie

Fototerapie je účinná zejména jednak u tzv. sezónní afektivní poruchy (zimní deprese), jednak u lehkých a středně těžkých depresivních epizod [3]. Při fototerapii je pacient po dobu přibližně 30–40 minut vystaven jasnému světlu, jehož intenzita se pohybuje mezi 5 000 a 10 000 luxy (lux je jednotka intenzity osvětlení, 10 000 luxů přibližně odpovídá jasnému dennímu světlu). UV složka záření je přitom odfiltrována. Používaná intenzita světla je mnohonásobně vyšší než běžná intenzita osvětlení v místnostech. Pacient je vyzván, aby se každou minutu na několik sekund zadíval do světla. Léčba se obvykle provádí opakovaně, a to alespoň 3× týdně po dobu přibližně 30 minut. Fototerapii lze používat po celou zimu.

Elektrokonvulzivní terapie

Elektrokonvulzivní terapie (EKT) je léčebná metoda, která prokazatelně účinkuje u pacientů s těžkou depresí, případně s takovou depresí, kterou se nedaří léčit jinými metodami [4]. Lékař může navrhnout EKT, pokud ke zlepšení pacientova stavu nevedly dva pokusy o léčbu pomocí antidepresiv z různých skupin a pomocí psychoterapie (viz článek Deprese: léky apsychoterapie). Poté by měla následovat pokračovací léčba pomocí léků a psychoterapie (a teprve v případě potřeby další EKT).

Elektrokonvulzivní terapie je založena na opakované elektrické stimulaci mozku. Na spánky pacienta jsou přiloženy elektrody, ze kterých je ve velmi krátkých impulsech aplikován elektrický proud. Celý proces probíhá za kontrolovaných podmínek v krátkodobé celkové anestezii.

Pohybová aktivita

Při depresivních onemocněních lze pozorovat pozitivní dopady vytrvalostního sportu na zlepšení nálady. Proto se do léčebného plánu doporučuje začlenit pravidelný pohyb, jako je např. kondiční běh, chůze nebo jízda na kole. Pacient by přitom neměl podávat maximální výkon a jeho sportovní aktivity by alespoň zpočátku měly být pod dohledem lékaře.

Podle doporučení American College of Sports Medicine (ACSM) jsou pro pacienty s depresivní poruchou vhodné následující pohybové aktivity:

• aerobní vytrvalostní trénink střední intenzity po dobu alespoň 30 minut nejméně 5x týdně,
• intenzivní trénink po dobu alespoň 20 minut nejméně 3× týdně,
• kombinace obojího.

Výše uvedené doporučení platí pro pacienty, kteří nemají omezení tělesné aktivity, ať už z jakéhokoli důvodu. Tréninku by mělo předcházet odborné poučení.

Repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS)

Při repetitivní transkraniální magnetické stimulaci (rTMS) jsou pomocí elektromagnetické indukce stimulovány neurony v mozkové kůře. Tato metoda je bezpečná, bezbolestná a má jen minimum nežádoucích účinků [5].

Další terapeutické postupy

Pomoci může i fyzioterapie nebo ergoterapie. V úvahu přicházejí i některé další terapeutické metody, např. muzikoterapie.

Poznámka: U depresivních pacientů je velmi důležité, aby měli pokud možno pravidelný denní režim. Někdy pomáhá i objevení dosud neprozkoumaných dovedností (třeba tvůrčích), které posílí pacientovu sebedůvěru.

Autor: gesundheit.gv.at

Zdroj: nzip.cz