Rozlišení lékařských a nelékařských zdravotnických povolání: lékař, sestra a další nelékařská povolání

Za zdravotnického pracovníka je považována osoba, která získala způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle platné legislativy a vykonává činnosti, které jí profesně náleží. Lékaři mají kompetence k provádění prevence, diagnostiky, terapie i rehabilitace. Nelékařský zdravotnický pracovník má přesně vymezené činnosti, které na základě dosažené kvalifikace může provádět samostatně bez indikace lékařem nebo na základě indikace nebo pod dohledem nebo přímým vedením lékaře a dalších určených pracovníků.

Lékařská zdravotnická povolání:

Lékař

• Provádění prevence, diagnostiky, terapie i rehabilitace

Zubní lékař

• Preventivní, diagnostická, léčebná, posudková a dispenzární péče a vzdělávací, výzkumná, vývojová a revizní činnost v oblasti péče o zuby, ústa, čelisti a související tkáně

Farmaceut

• Zajišťování, příprava, úprava, uchovávání, kontrola a výdej léčiv, laboratorních chemikálií, zkoumadel, dezinfekčních prostředků, a dále zajišťování, uchovávání, výdej a prodej zdravotnických prostředků

Ukončením vysokoškolského vzdělání v daném oboru získává lékař, zubní lékař či farmaceut odbornou způsobilost k výkonu svého povolání. Tím však jeho odborný růst ani zdaleka nekončí. Další vzdělávání spočívá ve specializační přípravě a následném získání specializace (atestace), která dokládá připravenost odborníka k práci v daném užším oboru (např. chirurgie, vnitřní lékařství, klinická stomatologie, klinická farmacie apod.). Následně se tito odborníci povinně účastní celoživotního vzdělávání a účast v něm dokládají svým profesním komorám (dle zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře). S nadsázkou lze říci, že lékařská povolání jsou částí šedé kůry mozkové a konečky prstů zdravotního systému, zbytkem jeho těla jsou nelékařská povolání. Jedno ani druhé nemůže efektivně fungovat samostatně.

Nelékařská zdravotnická povolání jsou upravena zákonem č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních:

Zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné způsobilosti

• všeobecná sestra, dětská sestra, porodní asistentka, ergoterapeut, radiologický asistent zdravotní laborant, zdravotně sociální pracovník, optometrista,            , ortoptista, asistent ochrany a podpory veřejného zdraví, ortotik-protetik, nutriční terapeut, zubní technik, dentální hygienistka, zdravotnický záchranář, farmaceutický asistent, biomedicínský technik, adiktolog, praktická sestra, behaviorální analytik

Zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné a specializované způsobilosti

• klinický psycholog, psycholog ve zdravotnictví, klinický logoped, logoped ve zdravotnictví, zrakový terapeut, fyzioterapeut, radiologický fyzik, odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků, biomedicínský inženýr, odborný pracovník v ochraně a podpoře veřejného zdraví

Zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání pod odborným dohledem nebo přímým vedením

• Sanitář, ošetřovatel, zubní instrumentářka, asistent zubního technika, autoptický laborant, masér ve zdravotnictví, nevidomý a slabozraký masér ve zdravotnictví, nutriční asistent, ortoticko-protetický technik, laboratorní asistent, behaviorální technik, asistent behaviorálního analytika, řidič vozidla zdravotnické záchranné služby, řidič zdravotnické dopravní služby

Na rozdíl od lékařských povolání se v případě nelékařů jedná o heterogenní skupinu, čítající 42 povolání s velmi variabilními požadavky na absolvované vzdělání. Někteří z těchto pracovníků jsou připraveni vykonávat své povolání bezprostředně po absolvování odborné přípravy. U jiných je samostatný výkon povolání vázán na další odborný růst v podobě specializačního vzdělávání. I v případě první skupiny je však možno absolvovat specializační (atestační) vzdělávání či certifikované kurzy, což jim umožňuje rozšířit kompetence či získat některé nové. Existuje rovněž skupina povolání, vázaných na dohled či přímé vedení k tomu způsobilým zdravotnickým pracovníkem. Zde je možno jmenovat např. řidiče vozidel zdravotnické záchranné služby, sanitáře či ošetřovatele.

Obecně lze konstatovat, že nutnosti celoživotního vzdělávání se dnes nevyhne žádná skupina zdravotnických pracovníků, protože oblast zdravotnictví je jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů lidské činnosti.

Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví ČR (čerpáno: nzip.cz)