“ Mami, tati, my to děláme jinak ” aneb proč si jako rodiče a prarodiče někdy ve výchově nerozumíme

Možná se cítíte trochu ztraceni v tom, jak se k malým dětem dnes v mnoha rodinách přistupuje. Zejména, pokud rodiče vychovávají děti v duchu respektujícího přístupu, kontaktního rodičovství či jiných směrů, které se od výchovy, která se razila v období vašeho dětství či rodičovství, v mnohém liší.

Jste nervózní z toho, jak taková výchova nevýchova dopadne? Nerozumíte tomu, proč rodiče s dětmi o všem diskutují a dávají jim na výběr? Zdá se vám, že již malé děti přerůstají svým rodičům přes hlavu?

Mnohá nedorozumění v rodině pramení z rozdílnosti povah a zvyklostí domácností. Do výchovy malých dětí se promítá i odlišnost generací a kontext doby. Rodičům i prarodičům zpravidla velmi záleží na blahu rodinných benjamínků. Zdaleka ne vždy se ale shodneme na tom, jakými prostředky toho dosáhnout. Různí se i samotný pohled na to, co ono řečené blaho je. K přípravě nejmladších na budoucí život přistupuje každá generace trochu jinak.

“ Ona se to naučí, jen ji nechte být ”

Výchova se v době, kdy jste byli dětmi a později rodiči v duchu behaviorismu vyznačovala tím, že dítě je třeba v dovednostech od raného věku trénovat a v chování usměrňovat. Důležité bylo včasné zvládnutí vývojových milníků. Chození na nočník bylo žádoucí zvládnout co nejdříve. S přihlédnutím k celé anabázi s praním a žehlením látkových plen není vůbec divu. Dnes se již na nejmladší generaci tolik nespěchá, může se to zdát jako rodičovská pohodlnost nebo neangažovanost, ale často je za tím respekt k tempu dítěte a snaha, aby si na věci přicházelo samo. Rodiče mají také dnes k dispozici více pomůcek a služeb, které jim toto umožňují.

“ Nech ho, tati. On si na to Vašík přijde sám, že to není nejlepší nápad "

Vlastní děti jste pravděpodobně vychovávali v modelu autoritativní výchovy, a pokud zrovna vy ne, činil tak vzdělávací systém a vlastně celý státní aparát. Děti byly vedeny k poslušnosti. Spíše než jedinečnost dítěte se cenila schopnost nevybočovat z kolektivu a plnit úkoly. Měly být hodné, poslušné a potichu. Dnes se klade větší důraz na jedinečnost dítěte. Odborníci na výchovu doporučují vést děti odmala k zodpovědnosti, spíše než k poslušnosti. Někteří rodiče se proto snaží vytvářet prostředí, aby se dítě mohlo co nejčastěji rozhodovat svobodně a nebylo neustále korigováno množstvím rozkazů a příkazů. Místo trestající autority je dítě spíše konfrontováno s tím, aby pocítilo důsledky svých činů. Dobrá zpráva je, že i vesměs všechny moderní výchovné přístupy se shodují na tom, že děti potřebují hranice, pravidla a jejich důsledné dodržování. Zejména pro ty nejmenší znamenají hranice bezpečí a předvídatelný svět.

“Honzík nepotřebuje postýlku, spí s námi”

Mnozí rodiče dnes k dětem přistupují způsobem, který by byl dříve považovaný za rozmazlování. Díky mnoha výzkumům dnes víme, jak určující je vazba mezi dítětem a matkou a raná zkušenost dítěte s tím, že jeho potřeby jsou brány vážně. Mnozí rodiče vyznávající kontaktní rodičovství své děti složitě uspávají, místo toho, aby je položili do postýlky, nosí je v šátku, místo aby vám je svěřili na procházku do kočárku. Mnohá miminka se kojí, kdy chtějí, spinkají, kdy chtějí. Je pochopitelné, že můžete být jako prarodiče nervózní z toho, že vnouče nemá žádný režim a s matkou tvoří nedělitelnou jednotku déle než bývalo zvykem. Nezbývá než věřit, že to dobře dopadne.

“Vidím, že se zlobíš, tu hračku jsi moc chtěl..”

Svá vnoučata milujete, může být těžké být svědky jejich negativních emocí, přirozeně chcete, aby děti ve vaší přítomnosti byli šťastné. Jako děti jste nejspíš slýchali věty jako “ Kluci nebrečí ” “ Takového vzteklouna tu nechceme ” “ Neplač, než se vdáš, bude to dobrý ” “ Okamžitě se uklidni ” Něco podobného jste možná pak jako rodiče říkali vlastním dětem. S emocemi se dříve zkrátka moc nepracovalo, většinou byla snaha pláč a vztek co nejdříve utišit nebo alespoň odklidit ze scény. Dnes se v mnoha rodinách snaží o to, aby děti mohly své emoce vyjádřit, nepotlačovaly je a postupně se s nimi učily zacházet. A to není nic jednoduchého, pracovat s vlastními emocemi neumí dosud mnoho dospělých.

“ Mami, prosím tě ale, aby tam byl dětský koutek, přebalovací pult a pro mě kafe bez kofeinu”

Své děti jste vychovávali bez komfortu specializovaných pomůcek, výchovných příruček a rozvojových hraček. O dětském koutku v restauraci, knihách o emocích a bezpečnostní dětské sedačce se vám ani nesnilo. Je pro vás těžko uvěřitelné, kolik věcí si dnes mladá rodina pořizuje. Jste svědky toho, kolik věcí dnes mladí řeší, mnoho z nich se vám zdá i s ohledem na vaši životní zkušenost zbytečných. Na všechno samá příručka, podcast. Kde zůstal selský rozum a nadhled? Rádi byste rodičům pomohli?  Pozor, rodiče zpravidla špatně snáší nevyžádané rady a mnozí málokdy sami o radu požádají. Naštěstí matky a otcové obvykle podobně jako všechny lidské bytosti touží po respektu. Pokud se vám podaří ho vůči nim projevit, vztahům to může velmi prospět. Nakonec se vás i začnou ptát, jak byste některé situace řešili vy.

“Tati, nech ho taky jednou, ať si to zkusí sám. Nemusíš mu pořád říkat, co nesmí”

Své děti jste možná často usměrňovali větami jako “ To se nedělá ” či “ Počkej, až vyrosteš ”, ale v zásadě jste se snažili, aby byly samostatné. K vnoučatům možná přistupujete jinak, více se o ně bojíte, je pro vás těžší věřit v jejich vlastní schopnosti a úsudek. Radši jim věci připravíte a vše uděláte za ně? Některé rodiny se dnes snazší děti odmala zapojovat do běžných činností, je to třeba jedním z principů oblíbené Montessori pedagogiky. Když se pokusíte o totéž, můžete v tom být zásluhou životních zkušeností i jiné povahy vztahu s dítětem velmi úspěšní. Děti třeba s prarodiči velmi rády vaří či zahradničí.

“ Tati, snad jsi Honzíkovi nenalil džus? Vždyť víš, že mu sladké nedáváme ”

Hodně konfliktů mezi rodiči a prarodiči se odehrává kolem věcí, které byli původně vymyšleny pro potěšení, jako jsou dárky a sladkosti. U obojího platí, že je dobré poskytovat je s mírou a respektovat pravidla rodičů. Můžete si o tom myslet své, ale překračování hranic v tomto zpravidla nevede k ničemu pozitivnímu. A vnoučata můžete potěšit i mnoha jinými způsoby, třeba svou plnou pozorností.

“Snad jste zase Aničce nepouštěli tu blbost v televizi.”

Za vašeho mládí se děti těšily na večerníčkový rituál či rozhlasovou pohádku, vaši potomci možná na nedělní Disneyovky nebo výjimečný výlet do kina. Vztah dětí k médiím se velmi proměnil. Mnoho batolat umí tablet ovládat lépe než vy (bez urážky) a mnohý školák lépe než rodiče. Malé děti sledují své rodiče, kteří zase neustále sledují své telefony a další monitory. Obrazovka vysílající spoustu zvuků a barev má silnou moc a pro dítě se může snadno stát lákavější než cokoli jiného. Mnoho rodičů proto dnes zařazuje zpátečku, malé děti se snaží před obrazovky vůbec neusazovat a větším sledování věcí korigovat. Každá rodina to má jinak, ale sluší se to respektovat. Navíc s dětmi můžete dělat společně spoustu jiných věcí.

Dobrá zpráva je, že odpovědnost za výchovu vašich vnoučat nesou jejich rodiče. Možná s jejich výchovnými metodami nejste úplně v souladu, ale vyplatí se je respektovat, užitečná bývá i snaha se v nich snažit zorientovat. Může to být vlastně docela vzrušující a inspirativní výprava na dosud neprobádané území. Pokud se vám podaří si to takto nastavit, hodně rodinných konfliktů a nedorozumění zmizí. Dnešní rodiče se pravděpodobně snaží být pro své děti dobrými rodiči. Připravují další generaci na život v době, o které vůbec netuší, jak bude vypadat. Není vám to povědomé?

Jako prarodiče si užívejte společný čas s vnoučaty, dnes je spousta možností, hodně věcí vás bude samotné bavit. Vnoučatům můžete předat spoustu dobrého, kromě lásky a péče jim přirozeně dáváte také kořeny, vědomí toho, odkud pocházejí. 

Autor: Gabriela Knápková, PRIMA BÁBA