Komunikujeme s člověkem se zrakovým postižením

Pokud jsou v místnosti i jiní lidé, představte i je, obejděte přitom všechny členy ve směru nebo proti směru hodinových ručiček. Mluvte přímo ke zrakově postiženému, nedělejte to zprostředkovaně. Velmi nevhodně působí, když se například obsluha restaurace zeptá průvodce „Co si pán dá k pití“. (Podobnou chybu dělá řada lidí i v případě osob na vozíku s průvodcem.)

Při komunikaci se zrakově postiženým se nebojte se používat pojmů jako „podívat se“, „vidět“ apod. Mluvte normálním hlasem, nekřičte. Nepomáhejte dotyčnému ihned zbrkle bez předchozí domluvy. Nejprve se ho zeptejte, zda potřebuje pomoc dostat se například na určené místo. Pokud ano, nabídněte mu loket a běžte asi napůl těla před ním, aby mu vaše tělo napovídalo změny směru, kdy zastavit a kdy vejít. Když uvedete zrakově postiženého do nové místnosti, popište interiér místnosti, nábytek a další možné překážky. Pomůžete tak jeho orientaci. Snažte se neměnit dané uspořádání místnosti. Pokud tak učiníte, sdělte to zrakově postiženým, s nimiž jste v kontaktu. Informujte zrakově postiženého o tom, že někdo (a kdo) přichází do místnosti nebo z ní odchází. Pokud uvádíte zrakově postiženého na místo k sezení, položte mu ruku na opěradlo židle a vyzvěte ho k tomu, aby si sedl. Dávejte přesné a jasné instrukce, např.: „Váš šálek kávy je na okraji stolu. Stůl je vlevo od vás, asi půl metru od vaší židle.“ a nikoliv: „Tady je váš šálek kávy.“

Zrakově postižení si cení své nezávislosti – nechovejte se přehnaně ochranitelsky.

Zdroj: Spokojený domov, o.p.s.