„Jsem otevřená všemu, co mi dává smysl.“

Kde jako dobrovolník působíte? S čím pomáháte?

Docházím do místní Litomyšlské nemocnice, na oddělení LDN. Pomáhám pacientům zpříjemnit čas hraním společenských her, procházkami v parku, učíme se novým věcem, trénujeme paměť. Často aktivity vznikají spontánně a jsou zábavné. Naposledy jsem například učila milou starší paní ovládat výtah. Ona zase ukázala mě, jak se vyšívají obrázky a pletou ponožky. :)

Kolik času vám dobrovolnictví zabere?

Na LDN chodím 1x týdně. Momentálně, ale pracujeme s partnerem na společném projektu, a tak se má pozornost ubírá tímto směrem. Nadále jsem však otevřená dobročinným jednorázovým akcím. Je skvělé, že takové možnosti Dobrovolnické centrum nabízí.

Co vás k dobrovolnictví přivedlo?

Především volný čas, který jsem chtěla nějak hodnotně využít. Nejlépe na místě, kde si budu rozšiřovat svůj pohled na život.

S čím jste se musela poprat? V čem byla vaše představa jiná než realita?

Neměla jsem žádná očekávání, tudíž k žádné konfrontaci s realitou nedošlo. U seniorů může docházet k rychlé změně nálad, s tím je třeba počítat. Nebrat si nic osobně, a naopak dávat najevo, že je vše v pořádku. Návštěvy jsou různorodé, každý je jiný a má rád něco jiného, chce to být trochu kreativní. Měla jsem zkušenost s paní, která trpěla demencí. Na moment zapomněla na to, kde je, a to ji rozhodilo. Tady pro mě bylo důležité dát paní najevo, že je v bezpečí. Zaměřením se na to, co má ráda a co jí dělá šťastnou, jsme poté odvedly společně pozornost tím lepším směrem. Nemusíte se s ničím prát, stačí být empatický, trpělivý a naslouchat potřebám pacientů. Podle toho pak vybrat vhodnou aktivitu.

Měla jste nějaké předchozí zkušenosti s dobrovolnictvím?

Mimo organizaci jsem hlídala děti. Později z toho vznikla příjemná brigáda, ale to už se jako dobrovolnictví nedá brát. Zúčastnila jsem se i pár jednorázových akcí na pomoc lidem v nouzi.

Co vám to dává? Proč jste dobrovolníkem?

Pro svůj dobrý pocit, že dělám něco užitečného pro svět. Často se setkávám u seniorů s tím, že se cítí pro společnost nepotřební a na obtíž. Každý člověk je důležitý a líbí se mi, když tento pocit v druhých mohu probudit. Člověk, který se cítí důležitý a potřebný, má mnohonásobně větší elán do života, je spokojenější – má chuť žít. Odměnou jsou pro mě úsměvy, které vidím, když odcházím. A nejen to, starší lidé jsou studnicí moudrosti, když jim správně nasloucháme. Celé mi to dává obří smysl.

Co byste vzkázala zájemcům o dobrovolnictví?

Pokud cítíte, že Vás volá pomáhat druhým, chcete se naučit novým věcem, máte rádi práci a komunikaci s lidmi, přidejte se! Sami si můžete vybrat, kde chcete působit. Ať už to je péče o seniory, doučování dětí, dobročinné sbírky či jednorázové akce a spoustu dalšího. Dobrovolnické centrum také pořádá zajímavé kurzy i setkávání s ostatními dobrovolníky. Můžete se tak seznámit s novými lidmi, kteří jsou na stejné vlně a navázat tak nová přátelství. Dobrovolnictví děláte ze své dobré vůle a jste odměněni nevyčíslitelnou hodnotou pro sebe i společnost.

Pomáhejme si navzájem a mějte se! Anie :)

Rozhovor poskytla: Aneta Bergerová, 28let

Působí: Farní charita Litomyšl

Zdroj i foto: Národní asociace dobrovolnictví