Je jí 92 a dobrovolničí

Paní Morová zpívá v charitativním sboru, pracuje s dětmi, a samozřejmě se otáčí v kuchyni, kde peče s ostatními dobrovolníky pro charitativní kavárnu nebo na objednávku pro různé oslavy.

V kuchyni je docela plno, dobrovolníci různého věku pečou sladké pro odpolední akci. U stolu stojí ve vlastnoručně vyrobené zástěře usměvavá světlovlasá penzistka, a krájí jablka.

„Pečeme americkou buchtu,“ říká Jana Morová, což je zřejmě místní varianta štrúdlu. „Já ráda chodím mezi lidi, mě to doma nebaví.“ O kus dál stojí Saša a nevěřícně kroutí hlavou. Je jí totiž devatenáct let, vyrostla v dětském domově a s dobrovolnictvím teprve začíná. „To si vůbec neumím představit, co bych dělala v tolika letech.“

Jana Morová třeba zpívá ve sboru druhý hlas. „A zpívá ho krásně,“ přidává se do diskuse Miroslava Kudrnová, koordinátorka seniorských dobrovolníků. „Máme tu třicet dobrovolníků nad osmdesát let,“ říká automaticky jako by se nechumelilo.

Totem je jeden z největších dobrovolnických spolků v Česku, a funguje to podle zástupkyně ředitelky Petry Bláhové tak, že se z klientů stávají dobrovolníci. „To je docela běžné, oni zjistí, že pro sebe už načerpali, a už to chtějí vracet.“

Jana Morová je tady v centru spokojená, se svými o něco mladšími vrstevníky jinde se ale moc nestýká. Nebaví ji to.

„Oni mluví pořád o tom, co je kde bolí, jak chodí k doktorovi, nic je nebaví, diví se tomu, že chodím jako dobrovolník na takové aktivity, že je to blbost, no a to mě nebaví poslouchat. My máme dobré lidi tady.“ 92letá žena teď šije s kolegyněmi látkové husy, které budou děti z mateřské školky na svatého Martina dokončovat. „Oni je budou vycpávat, malovat očička, děláme tady různé věci.“

Dvě rodiny

Jana Morová má profil na facebooku, přes internet sleduje svoje početné potomky, kterých je 29. „Už mám i prapravnučku, a brzy budu mít druhou. Pamatuju si všechna jména, vždyť si s nimi každou chvíli volám.“

Děti Jany Morové jsou také penzisté. „Moje dětičky mají 71 dcera a syn 69.“ Energická důchodkyně má ale ještě další rodinu, vietnamskou.

„Tam jsem dělala dětem chůvu, a když dneska přijdu k nim do krámku, tak mi říkají ‚babičko‘. Minule něco potřebovali zařídit, tak jsem tam chvíli zůstala a prodávala.“ Jana Morová je povoláním zdravotní sestra, ale pracovala i jako účetní.

Plzeňským Multigeneračním a dobrovolnickým centrem Totem prošlo podle ředitelky Vlastimily Faiferlíkové zhruba dva a půl tisíce dobrovolníků.

„Dobrovolníka může dělat kdokoliv, máme tu žáky základních škol, kteří čekají, až jim bude patnáct, aby mohli podle dobrovolnické smlouvy pracovat, a pak tu máme paní Morovou, které bude v lednu devadesát tři let. Dobrovolníci musejí mít chuť věnovat pár hodin týdně někomu jinému a uplatnění vždycky najdeme,“ uzavírá.

Zdroje: Národní asociace dobrovolnictví z.s. a https://www.irozhlas.cz/