Jak rostliny v nádobách zalévat bez zbytečných chyb?

Na co pamatovat při výběru nádoby

Už výběr pěstební nádoby má na četnost zálivky zásadní vliv. Je jasné, že menší množství substrátu v malých květináčích se bude vysušovat rychleji než zemina v objemnějších nádobách. Nejvíce jsou pak ohroženy nedostatkem vody nádoby závěsné, které vysychají velmi rychle.

Pelargonie snesou přísušek                                                             Hliněné květináče vysychají rychle   

Kromě velikosti hraje svou roli také materiál, ze kterého je nádoba vyrobena:

Klasická neglazovaná pálená hlína dobře dýchá, substrát v ní ale rychle vysychá.

Naopak neprodyšné materiály, jakými jsou plast, kov nebo glazovaná hlína, prosychají o poznání pomaleji.

Přitom každá pěstební nádoba by měla mít otvor pro odtok přebytečné vody. Komfort rostlin podpoří také přítomnost dostatečně vysoké drenážní vrstvy na dně (drobný štěrk, keramické střepy atd.), která zajistí snadnější odtok z květináče po dešti nebo vydatnější zálivce.

Správně upravený substrát

Velmi důležitým faktorem hospodaření s vodou při pěstování v nádobách je rovněž složení použitého substrátu: Přítomnost písku substrát provzdušňuje a činí ho pro vodu propustným, naopak jílová složka vláhu v substrátu zadržuje.

Schopnost vodu nasáknout a postupně ji uvolňovat má také oblíbený keramzit (speciální druh jílu zpracovaný za vysokých teplot) nebo perlit (tepelně zpracované amorfní vulkanické sklo).

Speciální látky po kontaktu s vodou gelovatí a drží vláhu     Zavlažovací baňka vhodná pro menší nádoby

Vlastnosti substrátu je možné ještě vylepšit: Například použitím látek, obsahujících speciální gely, které pomáhají rostlinám hospodařit s vodou i ve ztížených a omezených podmínkách pěstebních nádob. Tyto látky dokážou v substrátu vodu udržet a uvolňovat ji postupně dle potřeb rostlin. Fungují však také opačně – v případě nadbytku vody ji naopak zadrží a uvolňují ji až v době, kdy je vláhy nedostatek.

Přípravky na této bázi se používají velmi jednoduše: Zrnka prášku se smíchají při výsadbě se substrátem, po zalití nabobtnají a získají požadovanou gelovou konzistenci.

Gely mají několikaletou životnost: po jejím uplynutí se začnou rozkládat a lze je bez obav vysypat se substrátem třeba na kompost.

Vlhkost pomůže v nádobě zadržet také mulčovací vrstva (například z menších kamenů), která snižuje intenzitu vypařování vody ze substrátu. Toto opatření je užitečné zejména u velkých pěstebních nádob.

Zálivku rostlin v nádobách usnadní využití samozavlažovacích květináčů. Pokud však máte nádob větší množství, je dobré uvažovat o instalaci zavlažovacího systému. Kapková závlaha pak přivede vodu do každého květináče.

Samozavlažovací nádoba pomůže snížit četnost zalévání  

Přiměřeně vlhká zemina

Zemina v pěstebních nádobách by neměla být vyschlá ani trvale mokrá. Platí, že použitý substrát není vhodné nasypat až po okraj nádoby, ale spíše o několik centimetrů níž. Rostlina se pak dá dobře zalévat, aniž by voda stékala a odplavovala zeminu do misky.

Rostliny pěstované v nádobách se spíše hodí zalévat na povrchu substrátu než na listovou plochu. Mnohé jsou navíc na zamokření listů velmi citlivé (typicky například rajčata) a hrozí jim napadení houbovými chorobami.

Ani často praktikované zalévání do spodní misky není pro rostliny optimální: Voda zde zůstává a hrozí uhnívání kořenů. Obecně se doporučuje přebytečnou vodu ze spodní misky po zhruba půl hodině po zálivce vylít.

Děti rády zalévají                                                                                     Klasika v zalévání

Kdy zalévat a jakou vodou

Obvykle se doporučuje nezalévat v poledne na plném slunci, voda se velmi rychle vypařuje. Pokud použijeme k zálivce příliš studenou vodu, rostliny mohou dostat teplotní šok. Nejlepší dobou pro zalévání je ráno. Hodí se také večer, je však třeba dbát na to, aby rostliny stihly oschnout.

Pozor na tvrdou vodu v nádobách

Problémem pro balkonové pěstitele bývá kvalita vody, kterou pro zálivku využívají. Nejvhodnější je měkká dešťová nebo rybniční voda, tuto možnost však většinou pěstitelé nemají, nejčastěji se tak k zalévání rostlin v nádobách používá voda z vodovodu.

Voda natočená z kohoutku bývá tvrdá (s vysokým obsahem minerálních sloučenin), a je proto dobré nechat ji před zaléváním odstát: Unikne tak zároveň chlor a teplota se přizpůsobí potřebám rostlin.

Tvrdou vodu do určité míry snášejí rostliny, které rostou přirozeně na vápenitých stanovištích, nicméně voda příliš tvrdá není pro zálivku rostlin v nádobách vhodná. Ovlivňuje pH zeminy, snižuje schopnost rostlin vstřebávat živiny.

Nároky na vláhu

Rostlinná pletiva obsahují v průměru 70 až 80, někdy i více než 90 % vody. Pokud rostlina víc vody odpaří, než přijme, klesne obsah vody ve vakuolách. Ty přestanou tlačit na buněčné stěny a rostlina viditelně vadne.

Různé druhy rostlin mají na zálivku různé nároky: Obecně řečeno, čím větší, šťavnatější a rozložitější listy rostlina má, tím více vody obsahuje a víc jí pro svůj zdárný růst potřebuje. Naopak rostliny s drobnými tužšími lístky, které bývají často porostlé stříbřitými chloupky, jsou na nedostatek vláhy zvyklé a umí s vodou dobře hospodařit.

Autor i fota: Anita Blahušová (zdroj: izahradkar.cz)