Já se pro tebe obětuji a ty si toho nevážíš
Možná jste tuhle situaci sami zažili anebo znáte někoho, kdo ji právě prožívá. A možná si ani neuvědomujete, jak je pro vaše okolí, ale hlavně pro vás, toxická.
Zdroj: Sendvičová generace
Řekli jste, anebo jste si někdy mysleli věty typu: „Já za tebou jezdím každý den, vždy ti navařím a uklidím a ty mi ani nepoděkuješ,“ „Kde byste beze mě byli?“ „Chci pro tebe to nejlepší, proč to nechápeš?“ A mohli bychom s podobnými výroky pokračovat do nekonečna. Věříme, že každý z nás někdy takovou anebo podobnou myšlenku měl. Pokud ale zjišťujeme, že se nám to děje až podezřele často, tak zbystřeme a podívejme se na naši situaci trochu z odstupu.
Je totiž možné, že jsme se, možná i nevědomě, stali sami pro sebe mučedníky a oběťmi, přičemž to ostatním dáváme náležitě pocítit.
Vydáváme ze sebe pro druhé všechno, a ještě trochu navíc. A když to ostatní nevidí a neváží si toho, tak jsme zklamaní a možná cítíme i vztek – na všechno a na všechny, vždyť jsme tu přece pro ně. Ti, pro které se obětováváme, kterým dáváme víc, než máme, se stanou našimi dlužníky a my na ně budeme akorát naštvaní. Pak už je jen krůček k myšlence: „Zkazili jste mi celý život.“ A pocitu ublížení.
Naše obětavost, kterou jsme si sami zvolili, může doprovázet také potřeba kontroly nad věcmi, událostmi i lidmi. „Nikdo to neudělá líp než já“ je věta, kterou vyřkla nejedna pečující žena. Taky vám zní povědomě? A je tomu opravdu tak? Opravdu musíme být vnitřními mučedníky, oběťmi a současně kontrolory nad světem? Co třeba zvolnit? Podívat se na to, kým chceme být a jak toho dosáhnout. Možná jsme to ve shonu a obětování se pro ostatní zapomněli. Utekli jsme od sebe a zaměřili se pouze na blaho druhých, přičemž toto blaho ani nemusí být tím, co ostatní chtějí a potřebují.
Pamatujme, že obětovat se při péči o druhé nepřináší štěstí žádné straně. Jestliže se trvale vzdáváte toho, co vám dodává energii, činí vás šťastnými, a splynete s rolí pečujícího, tak tím nikomu nepomůžete. Ani sobě, ani vašemu okolí.
Rozdělte péči a delegujte úkoly na druhé. Přemýšlejte společně s vašimi blízkými, co potřebujete jak vy, tak oni a jak toho dosáhnout. Zažeňte myšlenky, že vše musíte udělat sami, že by to bez vás nešlo, že všem obětujete svůj život a nedočkáte se žádného vděku.
Dávejte ostatním to, co chcete dávat a nedávejte to, co nechcete. Nastavte si hranice. Buďte k sobě upřímní a nebuďte na sebe přísní. Prospějete sobě i ostatním.
Zdroj: Centrum pro rodinu a sociální péči v Brně (sendvicovagenerace.cz)
