Den seniorů: Udělejme si na své babičky a dědy více času nejen dnes
V uspěchaných dnech posledních let, kdy se zdá, že je svět ovládán mladými, moderními myšlenkami a technologiemi, je snadné zapomenout na ty, kteří nám předali svou moudrost, zkušenosti a lásku, na naše babičky a dědy.
Zdroj: shutterstock.com
Rodina je jedním z nejcennějších pilířů našeho života a zejména vztahy s našimi babičkami a dědy mají v této hierarchii zvláštní místo. Datum 1. října by nám měl připomenout, že tyto osoby a osůbky jsou jako truhlice s poklady, v nichž spočívá bohatství naší minulosti, ale i most do naší budoucnosti. Kromě rodinné historie nám totiž předávají i důležité životní znalosti.
Je čas se zastavit a vyjádřit jim vděk za vše, co pro nás udělali.
Jejich moudrost a příběhy o dobách, které zažili, nás mohou inspirovat ve vlastním životě. Tvoří vlastně jeho nepostradatelnou součást. Zkušenosti prarodičů nám poskytují perspektivu, kterou bychom jinak nemohli získat, radami nabízí pomoc překonat obtíže, kterým čelíme, a jejich láska nás utváří jako jedince.
Je důležité si uvědomit, že starší generace není přítěží systému, jak se mnohdy prezentuje, naopak. Značná část seniorů stále pracuje či se jinak aktivně zapojuje do společnosti - přispívají svými schopnostmi, dovednostmi a dobrovolnickou činností. Jejich energie a oddanost jsou inspirací pro nás všechny.
Nezastupitelná je rovněž jejich role v rodině, kam často přináší jakousi rovnováhu a harmonii, učí nás trpělivosti, lásce i soucitu. A pro zdravý vývoj dětí je jejich přítomnost bezesporu důležitá. Nezapomínejme na to, kolik času nám babičky a dědečkové věnovali, když jsme byli dětmi. Nyní je na nás, abychom jim tuto péči vrátili. Naše přítomnost a podpora jsou pro ně nesmírně cenné.
Den seniorů by měl být příležitostí k tomu, abychom si uvědomili, jak málo svým prarodičům říkáme, že si jich vážíme. Bereme jejich přítomnost s takovou samozřejmostí, že by jednou mohlo být pozdě na to vyjádřit jim svoji vděčnost, vyslechnout je, zaznamenat jejich příběhy, abychom je mohli předávat dalším generacím, anebo si s nimi prostě jen obyčejně popovídat.
Stárnutí sice tvoří přirozenou součástí života, avšak kdo ví, jak dlouhou životní knihu nám osud napsal a kdy otočíme list na poslední kapitolu.
Zastavme se tedy alespoň na chvíli a poděkujme babičkám a dědům za jejich lásku, zkušenosti i moudré rady a dejme jim najevo, že nám na nich záleží. Ať už půjde o společné odpoledne nebo telefonní hovor, každý okamžik s nimi strávený může být zvláštní a významný.
Udělejme si na své babičky a dědy více času!
Zdroj: redakce PROPRARODIČE.CZ (fota: pixabay.com)
