Dárcovství krve

Za krev odebranou pro výrobu krevních derivátů a pro použití u člověka podle jiných právních předpisů a za její odběr nevzniká osobě, které byla krev odebrána, nárok na finanční ani jinou úhradu, s výjimkou účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů spojených s odběrem její krve, o které tato osoba požádá, a to celkem do maximální výše 5 % minimální mzdy (viz § 32 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů).

Dobrovolný bezplatný dárce krve může uplatnit také daňové zvýhodnění, a to dle zákona č. 586/92 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (§ 15).

K čemu je krev potřeba?

Červené krvinky přenášejí kyslík z plic do tkání. Jejich náhrada je nutná při velké krevní ztrátě, k zajištění operačních výkonů, u nemocných s poruchou krvetvorby a často i u nemocných s nádory. Krevní destičky se podílejí na zástavě krvácení a často chybí u nemocných s nádorovým onemocněním. Bílkoviny krevní plazmy (tekutá složka krve) se podílejí na stabilizaci krevního oběhu, na zástavě krvácení (faktory krevního srážení) i na obranyschopnosti organismu (protilátky). Nedostatek jednotlivých krevních bílkovin provází celou řadu vrozených i získaných onemocnění. Ve všech uvedených situacích může podání krve nebo přípravků z ní vyrobených výrazně vylepšit zdravotní stav nemocných a případně jim i zachránit život.

Předpoklady pro darování krve

K tomu, aby mohl člověk darovat krev a tím pomoci jinému člověku, musí splňovat několik základních podmínek:

• věk 18 až 65 let,
• hmotnost min. 50 kg,
• dobrý zdravotní stav.

Zdravotní způsobilost dárce krve a jejích složek k odběru posuzuje pracovník zařízení transfuzní služby, a to na základě rozboru anamnézy (zdravotní minulosti dárce), základního fyzikálního a laboratorního vyšetření. Za propuštění dárce k odběru zodpovídá lékař zařízení transfuzní služby. Je vhodné, aby pravidelní dárci krve nestřídali odběry v různých zařízeních, ale chodili darovat do jednoho zařízení. Některé transfuzní přípravky se totiž ke klinickému použití uvolňují až po opakovaném vyšetření dárce, tedy až po 2. odběru (plazma je "v karanténě" 6 měsíců). Výhodné je i sledování zdravotního stavu na tomtéž pracovišti pravidelně po každém odběru.

Kdo nemůže darovat krev?

Bezpečné transfuzní přípravky je možné připravit pouze z krve "bezpečných dárců". Je třeba mít na paměti, že někteří lidé darovat krev nemohou, aby neohrozili zdravotní stav svůj a zdravotní stav příjemců přípravků z jejich krve.

Pokud chcete být dárcem, nesmíte patřit mezi:

• osoby s vyšším rizikem výskytu infekčních chorob (AIDS, žloutenky),
• HIV pozitivní osoby nebo osoby, které jsou s takovými v trvalém kontaktu,
• osoby, které prodělaly žloutenku typu B a C nebo osoby, které jsou s těmito osobami v trvalém kontaktu,
• osoby, které prodělaly žloutenku typu A nebo mononukleózu – rok po uzdravení,
• osoby, které prodělaly boreliózu – 6 měsíců po uzdravení,
• osoby s nádorovým onemocněním,
• osoby, které pobývaly v letech 1980–1996 déle než dvanáct měsíců ve Velké Británii a ve Francii,
• diabetiky v případě užívání inzulinu,
• konzumenty drog, osoby závislé na alkoholu,
• osoby s onemocněním srdce,
• osoby po transplantaci,
• osoby s onemocněními krve,
• osoby s chronickým onemocněním ledvin nebo zažívacího traktu,
• osoby s onemocněním asthma bronchiale,
• hypertoniky (lidé s vysokým krevním tlakem); krev dávat mohou, pouze pokud jsou na monoterapii (jednom léku) a mají krevní tlak max. 180/100 mm/Hg,
• alergiky – trvale léčené (alergici bez léčby, kteří nemají akutní obtíže, krev darovat mohou),
• osoby s autoimunitními chorobami,
• epileptiky,
• osoby s roztroušenou sklerózou,
• osoby s glaukomem, zánětem sítnice,
• osoby, které prodělaly v posledních 6 měsících endoskopické vyšetření,
• osoby, které dostaly transfuzi v posledních 6 měsících,
• osoby, které si pořídily v posledních 6 měsících tetování, piercing,
• gravidní a kojící ženy (+ devět měsíců po porodu či půl roku po ukončení kojení),
• osoby trvale užívající léky (i volně prodejné), vyjma např. hormonální antikoncepce a vitaminů.

V případě návratu osob do ČR ze zemí s prokázaným epidemiologicky významným přenosem původce západonilské horečky se tyto osoby vyřazují po dobu 28 dnů z dárcovství krve.

Dále nesmíte darovat krev:

• v době menstruace,
• 6 měsíců po pobytu v malarických oblastech,
• 6 měsíců po pobytu v endemických oblastech bez příznaků onemocnění,
• měsíc po přisátí klíštěte,
• 14 dní po průjmovém onemocnění,
• 14 dní po dobrání antibiotik,
• alespoň 14 dní po lehčí virové infekci (rýma, kašel...),
• 14 dní po zhojení oparu,
• tuberkulóza – 2 roky po datu potvrzeného uzdravení,
• toxoplazmóza – 6 měsíců po datu potvrzeného uzdravení,
• syfilis – 1 rok po datu potvrzeného uzdravení,
• horečka Q – 2 roky po datu potvrzeného uzdravení,
• revmatická horečka bez následků – 2 roky po datu potvrzeného uzdravení.

V případě pochybností vždy doporučujeme konzultaci v konkrétním zařízení transfuzní služby, kde chcete krev darovat.

Co se děje s vaší krví po odběru?

Zpracování krve zahrnuje rozdělení odebrané krve na jednotlivé složky, označení vaků s transfuzními přípravky a případně další manipulace před tím, než je transfuzní přípravek uložen do skladovacího boxu. Krevní složky odebrané přístrojovými odběry není třeba před označením a propuštěním dále zpracovávat (jen plazma se před skladováním prudce zmrazí).

Téměř ze všech jednotek odebrané plné krve se oddělují červené krvinky (erytrocyty), plazma (tekutá složka) a z části také krevní destičky (trombocyty). Po odstředění (centrifugaci) krve ve speciální odstředivce při vysoké rychlosti (až 4000 ot/min) se během 10−20 minut vytvoří 3 vrstvy podle specifické hmotnosti jednotlivých složek: horní vrstvu tvoří žlutavá krevní plazma (je jí více než polovina celého objemu), spodní vrstvu tvoří koncentrované erytrocyty (asi 45 % celého objemu). Obě tyto vrstvy odděluje tenká vrstva tzv. buffy-coatu, který obsahuje hlavně bílé krvinky a krevní destičky. Dnešní transfuzní odstředivky pojmou najednou až 12 vaků s odebranou krví a jsou programovatelné. Po odstředění se vak s rozvrstvenou krví opatrně přemístí do tzv. krevního lisu, který kontrolovaným zevním tlakem přetlačí jednotlivé vrstvy do samostatných vaků. Z odděleného buffy-coatu je možné po naředění a další centrifugaci oddělit koncentrované krevní destičky. Zpracování krve je dnes díky plastovým vakům podstatně jednodušší, a hlavně bezpečnější než dříve, kdy byla krev odebírána do lahví, celou operaci lze provést v uzavřeném systému a bez toho, že by odebraná krev přišla do styku se zevním prostředím nebo vzduchem. Před označením, propuštěním a uložením do odpovídajících skladovacích prostor se plazma prudce zmrazí na teplotu alespoň -30 °C vysoce výkonnými zmrazovači tak, aby si všechny její složky uchovaly plnou aktivitu (nestabilní jsou především jednotlivé bílkoviny podílející se na srážení krve).

Po výrobě se každý vak s transfuzním přípravkem označí štítkem, na němž jsou uvedeny důležité údaje týkající se transfuzního přípravku, jako je výrobce a jeho registrační číslo, druh / název přípravku a jeho jednoznačná identifikace "číslem přípravku", krevní skupina, množství přípravku, datum výroby a doba použitelnosti, skladovací podmínky a další údaje. Většina důležitých údajů je též zobrazena formou čárového kódu.

Celý proces zpracování krve nebo krevních složek je během 1–2 dnů ukončen tzv. propuštěním, kdy zodpovědný pracovník (kvalifikovaná osoba) zhodnotí výsledky zpracování a laboratorních testů a každý jednotlivý transfuzní přípravek uvolní k použití nebo vyřadí do likvidace. Nakonec následuje uskladnění přípravků v příslušných expedičních chladicích nebo mrazicích boxech.

Autor: Ministerstvo zdravotnictví České republiky (zdroj: nzip.cz)