České Velikonoce: Tradice, na které bychom neměli zapomínat

Datum Velikonoc je pohyblivé a stanovuje se vždy na následující neděli po prvním jarním úplňku. Pro letošní rok vychází Velikonoční neděle na 21. dubna. Víte, jak se jmenují a co znamenají jednotlivé dny takzvaného pašijového týdne?

Květná neděle

Připomíná Ježíšův vstup do Jeruzaléma a kostely se na jeho počest zdobí květy. Dnešním dnem se zahajuje takzvaný Pašijový či Svatý nebo též Velký týden, který končí Velikonoční nedělí. Je to vlastně období vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista, kdy každý den tohoto týdne má nějaký význam, ať už křesťanský nebo pohanský.

Modré pondělí

Vlastně už druhý den Pašijového týdne, se nese ve znamení velikonočního úklidu domácnosti a příprav na nadcházející svátky; pro křesťany kdysi znamenal volný den a zdobení kostelů modrou či fialovou tkaninou; tento zvyk zdobení přetrval dodnes.

Šedivé nebo také žluté úterý

Co do náboženského významu až tolik zásadní není, z pohledu hospodyněk ale ano. Ty totiž pokračovaly s úklidem a pomocí košťat vymetaly šedivé pavučiny a utíraly prach. Také myly okna, jimiž se do domků a chalup dostalo světlo a slunce – žluté slunce – odtud tedy žluté úterý. Žlutá barva mimo jiné symbolizuje i boží světlo.

Sazometná, smetná či škaredá středa

Připomíná Jidášovu zradu Ježíše za známých 30 stříbrných. Vedle tradičního vymetání komínů a odstraňování sazí, by se lidé v tento neměli mračit – škaredit – aby jim to nezůstalo …

Zelený čtvrtek

Zahajuje důležitou část pašijového týdne - zvony odlétají do Říma pro papežovo požehnání a na hoře Sion se odehrála Poslední večeře Páně, kde Ježíš se svými učedníky oslavoval velikonoční slavnost Pesach. Během slavnosti mezi ně rozděloval chléb a víno (jako svoje tělo a svoji krev) a přikázal jim, aby tento rituál na jeho památku opakovali. A tady vznikl křesťanský obřad eucharistie, jenž uznává většina křesťanských církví.

V tento den se pojídají takzvané „jidáše“ – malé sladké uzlíky z kynutého těsta potřené medem symbolizující smyčku jako konec Jidášova života, ale té hojnost, plodnost a zdraví.

Odhlédneme-li od náboženského pojetí, pak dle toho světského by lidé měli konzumovat převážně zelené potraviny – zase kvůli pevnému zdraví. Mladé dívky by si měly jít omýt obličej v potoce, aby byly krásné.

Velký pátek

Den ukřižování Ježíše Krista a, s ohledem na jeho vzpomínku, též den půstu. Současně by se nemělo pracovat s hlínou, jelikož to připomíná kopání hrobu, a tradičně se v dřívějších dobách nepralo prádlo, neboť by bylo máčené v Kristově krvi. Dnes se od této tradice spíše upouští.

Velký pátek je ale i dnem zahaleným tajemstvím. Traduje se, že ve tři hodiny odpoledne, v čase umučení Ježíše, odkrývají hory, skály i podzemí své poklady. Pamatujete na Trautenberka? „Horo, horo, otevři se pro člověka poctivýho a vydej málo z bohatství svýho.“

A ještě jedna tradice či pověra: nemá se nic půjčovat. Půjčená věc by totiž mohla přinést smůlu.

Bílá sobota

Symbolizuje konec půstu a začátek kulinářských příprav na Velikonoční slavnosti. Ovšem, s oslavami se začíná až po západu slunce, poněvadž dopoledne se nese ještě v duchu uctění Kristovy památky; večer se pak křesťané chystají na oslavy jeho vzkříšení.

Pečou se velikonočních mazance i beránci a barví se vajíčka jako symboly slunce, čistoty a nového života. Chlapci pletou pomlázky připomínající pohanské zvyky. Na nové pomlázce by neměla chybět  bílá stuha.

A proč Bílá sobota? Inu vysvětlení je hned několik - náboženské i to světské.

Dle lidových tradic se pokračovalo s úklidem a bílením místností, převlékaly se peřiny a večer se lidé oblékali do nového nebo slavnostního oblečení.

Svůj název však Bílá sobota mohla získat rovněž podle bílého roucha kněžích, jenž se po celý den připravovali na mimořádnou duchovní událost.

Ale na Bílou sobotu se děje ještě jedna důležitá věc, a to je návrat zvonů z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek. Jejich zvonění má kouzelnou moc … Ten, kdo se umyje v pramenité vodě, bude zdravý po celý rok; třesení pak probudí ovocné stromy ze zimního spánku a zkropení vodou nebo potření čerstvě zadělaným těstem jim dodá sílu a zajistí hojnou úrodu.

Velikonoční neděle či Boží hod velikonoční

Tento den představuje největší křesťanský svátek a zároveň vlastní konec křesťanských Velikonoc.

V kostelích se koná nejslavnější bohoslužba náboženského roku, jejíž součást tvoří i udělování nového křtu či obnova křestních slibů. Lidé do svých svatostánků chodí ve svátečním oděvu a nechávají si posvětit třeba mazanec nebo beránka. Po kusu takového jídla by měl dostat každý člen domácnosti včetně příchozí návštěvy. V dřívějších dobách věnoval hospodář kousek posvěceného pečiva i svému hospodářství.

Velikonoční pondělí

Božím hodem velikonočním tedy končí Svatý týden. Následující Velikonoční pondělí už má svůj původ víceméně v pohanských zvycích.

Chlapci chodí takzvaně „na koledu“. To znamená, že obchází domy, zpívají nebo říkají velikonoční básničky a upletenými pomlázkami "šlehají" děvčata, aby byla v příštím roce zdravá. Za to jim dívky dávají mašle na pomlázku a tradiční malované vajíčko – kraslici nebo něco sladkého.

Z měst se tento zvyk pomalu vytrácí. Na vesnicích ale zatím přetrvává, a někde se dokonce dodržuje v původním pojetí, kdy se dobových tradic účastní i celá obec.

České Velikonoce jsou plné krásných zvyklostí a důležitých rituálů nejen pro věřící. Byla by škoda, kdyby postupem času ztratily svůj význam. Tradice náleží k národu, utváří jej i spojují. Jsou nedílnou součástí našeho kulturního dědictví. Nezapomínejme na to.

Autor: redakce PROPRARODIČE