Bezpečí pacienta

Bezpečí je pocit, který nás provází, když se pohybujeme ve známém prostředí, kde nám nehrozí žádná újma, kde nás okolí chápe a podporuje.

Do zdravotnického zařízení většinou nepřicházíme dobře naladěni. Jsme nemocní, máme potíže, bolesti a obavy. Tomu, aby pomoc zdravotnických pracovníků byla opravdu účinná a bezpečná, můžeme mnohdy napomoci sami. Konkrétně tím, že:

• budeme dobře informováni,
• budeme vědět, co se s námi děje,
• víme, o čem můžeme rozhodnout, a rozumíme tomu, o čem rozhodujeme,
• sami zkontrolujeme, co zkontrolovat můžeme a umíme.

Deset zásad pro bezpečí pacienta

1. Identifikace

Zdravotničtí pracovníci se snaží poskytovat pacientovi jemu odpovídající péči. Přesto se může stát, že dojde k záměně. Tomuto riziku lze předejít tzv. identifikačními náramky, označováním operovaných míst přímo na těle pacienta před výkonem a dalšími bezpečnostními prvky. Pacient, pokud je bdělý, by měl prověřit, zdali je konkrétní úkon (např. podání léku, vyšetření) určen právě jemu.

Neustále upozorňujte na svou totožnost, kdykoli nemáte jistotu, že jste byli správně identifikováni – při podání léku, předpisu receptu, absolvování vyšetření, jakémkoliv výkonu. Před celkovou anestezií požadujte ujištění, že personál ví, kdo jste a na jakou operaci jdete. Ptejte se na konkrétní způsob prevence záměny ve vaší nemocnici. Buďte obezřetní především v situacích, kdy o vás přechodně pečuje někdo, kdo vás nezná. Pokud máte alergii na léky nebo potraviny, sdělujte to zdravotnickým pracovníkům opakovaně a zjišťujte, zdali mají patřičné informace zaznamenány ve vaší zdravotnické dokumentaci.

Pamatujte, že jste povinni prokázat svou totožnost občanským průkazem, jestliže o to poskytovatel nebo zdravotnický pracovník, jehož prostřednictvím vám poskytovatel poskytuje zdravotní služby, požádá a současně předložit průkaz pojištěnce. Jde-li o cizince, totožnost se prokazuje cestovním dokladem nebo jiným průkazem totožnosti.

Po předložení všech nutných podkladů vám bude zpravidla vystaven identifikační náramek, což je základní předpoklad pro bezpečnou identifikaci kdykoliv v průběhu vaší hospitalizace.

Pozor! Pokud dostanete jiný lék, než na který jste zvyklí, ptejte se lékaře. Nejenže na tyto informace máte právo, ale můžete tím zabránit nechtěné záměně léků. Pokud jste oslovováni jiným jménem, nebo nerozumíte jménu při oslovení, ujistěte se, že se jedná skutečně o vás.

2. Znejte svůj zdravotní stav

Zdravotnický pracovník se bude ptát na váš zdravotní stav, tzn. jaké nemoci, operace nebo vyšetření jste kdy měli, jaké aktuálně užíváte léky, jaké nemoci se vyskytují ve vaší rodině, kdo z vašich nejbližších (např. rodiče, sourozenci, prarodiče) měl či má například rakovinu, vysoký krevní tlak, srdeční infarkt či mozkovou mrtvici. Odpovědi na tyto otázky byste měli mít vždy připravené.

3. Upozorňujte, kdykoli je to třeba

Hlaste jakékoli změny, jakoukoli nepohodu, nebojte se říci si o pomoc. Máte-li nějaká omezení nebo problémy, o kterých by zdravotnický pracovník měl vědět, sami na ně aktivně upozorňujte (např. alergie, bolest, omdlévání, poruchy zraku, sluchu, dietní omezení, kardiostimulátor, zvýšené krvácení a další).

4. Dodržujte pravidla hry

Hlavním cílem zdravotnických pracovníků je snaha o vaše uzdravení. Všechny činnosti a doporučení směřují k tomu, abyste se ve zdravotnickém zařízení cítili bezpečně, abyste byli ušetřeni rušivých vlivů okolí. Proto jsou vypracovávána pravidla, kterými je žádoucí se řídit.

Pravidla bývají viditelně vyvěšena na odděleních nebo v čekárnách ambulancí.

Pokud pravidla, tzv. Vnitřní řád, nikde nenajdete, vyžádejte si je od personálu. Většinou bývají k dispozici při příjmu do zdravotnického zařízení a pacient podepisuje, že se jimi bude řídit. Týkají se např. režimu návštěv, kouření, konkrétních omezení či doporučení. Pokud máte nějaké individuální požadavky, poraďte se s personálem. Některá pravidla, jako například trpělivost při čekání v ordinaci nebo dochvilnost, pokud jste objednáni na konkrétní čas, však upravit nelze.

5. Ptejte se

Mlčení se nikdy nevyplácí! Nebojte se zeptat – jde přece o vaše zdraví! Máte právo na získání srozumitelné informace. Mimo jiné tím pomůžete i zdravotnickému personálu a připomenete mu, pokud na něco zapomněl.

Ptejte se, kdykoli vám není něco jasné, zvláště máte-li se rozhodnout ohledně operace nebo nějakého náročného výkonu. Máte právo na druhý názor. Nebojte se o něj požádat (viz Na co máte právo?).

6. Vzdělávejte se

Řada zdravotnických organizací (např. profesní lékařské či sesterské organizace) vydává kromě odborných publikací též texty věnované pacientům. Existuje množství dostupných tištěných prospektů a brožur, které popisují jednotlivá onemocnění nebo obsahují informace o léčbě. Ptejte se svého lékaře, jakou literaturu nebo jiný zdroj informací by vám doporučil. Také pacientské organizace se intenzivně věnují vzdělávání pacientů. Tyto informace poskytují i webové stránky Ministerstva zdravotnictví ČR, kde můžete nalézt mnoho údajů nebo odkazy na různé instituce ve zdravotnictví.

Pozor! Ne všechny informace, které jsou elektronicky dostupné, jsou vědecky ověřené a aktuální.

Zajímejte se o vše, co může souviset s vaším zdravotním stavem, a to i v době, kdy jste zdrávi. Lze nalézt spoustu informací, díky kterým můžete předejít nemocem nebo komplikacím. Ve vlastním zájmu si z dostupných zdrojů nastudujte vše o své nemoci. Budete se pak lépe rozhodovat a zdravotnickým pracovníkům lépe rozumět. Také budete moci lépe ohlídat svá práva a povinnosti.

7. Pomozte omezit výskyt a šíření infekcí

Při pobytu v nemocnici dodržujte pečlivě zásady osobní hygieny, je to ještě důležitější než v běžném životě (pečlivé a časté mytí rukou, sprchování). Dodržujte respirační etiketu (ochrana dýchacích cest při kašli a kýchání). Buďte ohleduplní ke svému okolí (k ostatním pacientům i zdravotnickému personálu).

Dojde-li ke kontaminaci (znečištění) vaší osoby, vašeho okolí nebo jiných osob tělními tekutinami (např. při manipulaci s močovou cévkou, při průjmu, při prosakování rány, při odkašlávání, apod.), požádejte neprodleně zdravotnický personál o pomoc, aby se účinně omezilo riziko přenosu infekce.

V mezích svých možností dbejte na bezpečnou likvidaci infekčního odpadu. Pokud si nejste jisti správným postupem, požádejte o pomoc zdravotnický personál. Více se dočtete v článku Infekce v nemocnici.

8. Dělejte si poznámky

Často se stává, že si pacient při rozhovoru s lékařem nevzpomene na vše důležité. Zvláště když má pacient rozsáhlou zdravotní historii, může být rozpomenutí se na všechny potíže, prodělané nemoci, data výkonů a užívané léky opravdu nesnadné.

Je užitečné si dopředu poznamenat vše, co byste chtěli svému lékaři sdělit. Dělejte si poznámky též při rozhovoru s lékařem a ošetřujícím personálem, zejména tehdy, informuje-li vás o tom, co máte udělat, kam jít na vyšetření, co jíst, co nejíst atd.

9. Vezměte si s sebou doprovod

Pacient má často větší jistotu, pokud jej doprovází osoba, které důvěřuje, ať už je to nejbližší příbuzný nebo jiný blízký člověk.

Máte právo, aby se doprovázející osoba účastnila všech výkonů, s výjimkou těch, kde by mohlo nastat ohrožení jejího zdraví nebo kde to hygienické požadavky neumožňují (např. rentgen, operační sál apod.) anebo by mohlo dojít k narušení poskytnutí zdravotních služeb. vámi určená osoba vás může doprovázet i do ordinace a promluvit si s lékařem místo vás nebo společně s vámi.

10. Nebojte se

Někdy je obtížné se ptát a někdy je obtížné některé informace sdělit. Tím, že pacient přistupuje ke zdravotním službám aktivně, pomáhá nejen sobě, ale i zdravotnickému personálu. Nic není cennější než lidské zdraví, je tedy zcela na místě se ptát, informovat, prověřovat.

Nebojte se oslovit personál, kdykoli něco potřebujete. Jakékoli zhoršení potíží ihned hlaste. Je nezbytné, aby lékař věděl o všech lécích, které užíváte, včetně těch, jež jste si „naordinovali“ sami, nebo které jste přestali brát v minulosti kvůli nežádoucím účinkům. Nebojte se sdělit i takové informace, s nimiž se nesvěřujete ochotně. Uvědomte si, že lékař není váš soudce. Pokud zatajíte své neřesti, které ovlivňují vaše zdraví, jako např. kouření, nadměrnou konzumaci alkoholu, soli, cukru apod., nemůže pak lékař správně nastavit váš vyšetřovací ani léčebný plán. Lékař pracuje s informacemi, které mu sdělíte, a na nich pak staví, proto zde doslova platí, že podle zkreslených plánů dobrý dům nepostavíš…

Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví ČR